Zpráva

Jak ona Tě zasáhne kdy čím přetáhne. Telefon zvoní a já se k němu vydávám. Hlas mi říká, že pánbůh se jej zříká Vašek není umřel. Umřel dnes. Není to první zpráva dnešního rána, nejdříve já do psí loužičky v koberci vkročil. Pak si tu PC bednu pustil. Nehody na D1 a mrtví. Čím ona se tedy liší? Byl mi příbuzným, na svatbě mé byl, tchyni mojí vozil než se dnešního dne složil. Kde je? se sám sebe ptám. Kde ho mám skrytého? Kdy se mi zase zjeví. A kdy praví ahoj Tomáši. Já jej vůbec neznal prý byl policistou a ty já nemám rád. Měl prý syna a já ho neznám. Měl taky chalupu a tu já znám. Měl taky manželku a jistě mu kdysi milenkou byla. Jak ona si to zaslouží, že už není a nebude? Co mám psát o tom koho tak málo znám? Já se jen domnívám, že tak by to mělo být prostě spolu do hrobu jít. Já nemám černé šaty. Já nemám černé myšlenky. Já nemám žádné myšlenky. Kdo jej nahradí jen čas prozradí. Já nemám myšlenky já mám jen smutek když dnešního rána strýc Vašek ze života utek. Třeba si jednou na mne taky vzpomenou než zapomenou.