Armagedon

„Co to dělají?“
„Nevím. Mám se jich zeptat?“

Probudily se. Až doteď zůstávaly v polospánku, celé věky tak prosnily, aniž věděly o dění světa. Jenže teď se situace změnila. Cosi viselo ve vzduchu, nemožno určit příčinu, ale oni už nedřímají. Těžko někoho vinit. Malí i velcí, silní i slabí, chytří i hloupí, mohou-li takoví býti. Ještě něco se muselo probudit kromě nich. A je to děsilo, štvalo, budilo a rozptylovalo, měly obavy, strach a všechna odvaha zmizela i se spánkem. Teď stojí vedle sebe a čekají, téměř ani nedýchají. Už dlouho nebyly takhle napjatí. Národy.

„Připadá mi to podivné. Proč to dělají?“
„Ani to nevím. Počkáme a uvidíme.“

Jak dlouho se mezi sebou nenáviděly? Jak dlouho si záviděly? Staletí? Jenže teď jsou jen chvíli vzhůru a ta chvíle jim připadá daleko delší než to, co zatím prožily. Čekání. Jenže na co?

Do jejich myslí se začala vkrádat myšlenka. Zpočátku nenápadná, ale velmi pomalu, lehounce, se stávala silnější a silnější, až nakonec je celé zahltila. Tak jako to vždy poznají zvířata, tak i národy prohlédly: je konec.

„Jak dlouho to ještě bude trvat? Cožpak se zbláznili? Měli by si užívat jara!“
„Možná dělají, co dělají, protože neví, co víme my.“
„No jo, ale co víme?“

Vlády se zdály být bezmocné. Co dělat s tím černým nebem? Proč utíkají všichni ti, co chodí po čtyřech a více nohách? Kam vlastně běží?

Uklidňující relace nepomohly. Výkřik „Nic se neděje, občané!“ zazněl snad ve všech zemích světa, ale ten jen zapadl do ticha. Nebo spíše do vřavy. Lidé jen poukázali na všechny ty komety, na všechna možná špatná biblická znamení a rozkřičeli se. Národy se přestaly jen tak dívat. V mysli každého z nich se zrodila ta dávná myšlenka: může za to ten druhý. Rakety vyletěly a dopadly. Zemí otřásl výkřik zděšení. Tisíce hlasů zaplakaly. A znovu dopadaly bomby a vojáci běhali z krytů do krytů. Palba pušek otřásla místy, kde už dávno zněl jen lidský smích.

„Vypadá to, že válčí.“
„Bez záminky?“

Vždycky za to může ten druhý. Za všechny problémy, které vás kdy potkají, vždy za to mohou ti okolo. A tak se rozběhla válka. Bez sebemenších problémů se rozšířila do celého světa a ničila, co jí přišlo do cesty. Vládnoucí lidé jako by se zbláznili. Posílali vojáky, munici, tanky do celého světa a kdyby to šlo, poslali by je ještě dál.

Jen vědci stáli stranou a lomili rukama. Světu se ještě nikdy nenaskytla možnost pozorovat tak blízký výbuch hvězdy. Teď, když stáli na prahu místnosti plné tajemství, která mohli rozlousknout, byla většina teleskopů zničena a oslepena, budovy astronomů zbořeny, peníze na výzkum přestaly proudit. A nikdo neposlouchal ten tenký hlásek, který volal: Co blázníte, lidé, to není konec světa. Cožpak nevidíte ten nádherný výbuch?

Jenže teď už bylo pozdě. Konec smetl všechny do zátoky náboženství. Jedni křesťané, druzí, muslimové, židé, buddhisté… A všichni bojovali proti sobě, neboť jen oni budou zachráněni.

„Myslím, že mě lidé volají. Ty jejich důvody ale nechápu.“

Armagedon, Armagedon! A konec přicházel. O jedné noci rozčísly oblohu komety tak jasné, že oslnily každého, kdo se na ně jen podíval. Jenže za tyhle komety nemohl vesmír, ale lidé. A jejich hlavice nesly smrt. Náhle utichly všechny výkřiky. Mocnosti použily své jaderné zbraně najednou. Náhle nezbylo nic, co by mohlo křičet. Výbuch hvězdy přestal být sledován i těmi posledními jednotlivci. Už jen zjišťovali, existuje-li posmrtný život.

„Všichni zemřeli. Jak to?“
„Aree? To ty?“
„Ne, Pane. Já opravdu nic. Víte, zrovna jsem pozoroval jednu kolonii útočných mravenců u Megida. Je to opravdu zajímavé, oni totiž ti mravenci, když…“
„Dobrá, dobrá. Radegaste?“
„Já zrovna pracoval na té hvězdě…“
„Mictlantecuhtli! Tobě už bylo dole smutno?“
„Smutno? Mě stačí hádat se s Plutem a mám o zábavu postaráno.“
„Někdo jiný? Ne? Tak to mi ještě řekněte, že se ti lidé zničili sami a nikdo z nás za to nemůže! Co to jsme za bohy?“
„To máš pravdu, přišli jsme o všechnu zábavu.“
„Ty toho nech, Dionýse.“
„Nemohl to být Satan a ti jeho démoni?“
„Hloupost, toho už přeci lidé vůbec nezajímají. Několik posledních století hraje šipky.“
„Tak dobrá, už nemá cenu to rozebírat. Pojďte, konečně máme po těch tisícovkách let čas na pořádný bowling!“