Suché slzy

Píše se 30. červen 2008 a já poprvé osobně poznávám dívku, která, jak se později ukáže, vnese do mého obyčejného života něco nového. Určitě znáte ten pocit, kdy si myslíte, že on/ona je ten pravý, a že jste se beznadějně zamilovali a tak dále. Jenže když jsem jí poprvé uviděl, začal jsem věřit v lásku na první pohled. Ona byla jako anděl, ten který by mě měl v mém životě chránit a se vším mi pomáhat, jednoduše řečeno, byla to ONA. Musel jsem před ní skrývat obrovské nadšení, které se mi vlilo do celého těla. Byla okouzlující. Jedna (ne)obyčejná procházka, a co to semnou dokázalo udělat. Povídali jsme si o všem, hlavně aby nestála řeč. Znáte to. To trapné ticho. Uteklo to jako voda, a když jsem jí v poklidu doprovodil domu a kráčel jsem si to domu nedaleko od ní, hlavou mi probíhalo spoustu myšlenek. Naše večerní procházky se staly denní rutinou, a já si začal uvědomovat, že jsem se do ní pomalu ale jistě zamilovával. Dnem co dnem čim dál víc, byla pro mě drogou, kterou jsem každý den potřeboval. A když jsem jí náhodou nedostal, byl jsem protivnej a náladovej. Při mém červencovém odjezdu na Slovensko nastal problém. Mařence se do života vrátila vzpomínka v podobě její lásky, kterou potkala před rokem na dovolené na Hracholuskách. Dostával jsem od ní smsky ve stylu: Nemá to cenu, Lukáše budu milovat pořád .... a nápodobně. Já jsem se svého snu nechtěl vzdát jen tak, a nepřestával jsem o ní usilovat. Až jednou, jsme šli opět na naší krásnou vycházku na ten náš motokros, a nastal největší zlom. Pršelo, a my dva jsme stáli pod špinavým mostem, když v tom mě Mařenka poprvé objala. Nezapomenutelné. Krásné. Její hřejivé obětí mi dodalo nadějí, že všechno bude podle mých představ. Zeptala se mě, jestli bych nepřišel k nim domů na takovou rodinnou grilovačku. Samozřejmě jsem neodmítl, a napjatý očekáváním jsem se nemohl dočkat na setkání s její rodinou. Na oplátku, že zavítám k nim, mi kývla na mojí nabídku večerního filmu u mě doma. Pecka! Myslím že byl čtvrtek, někdy v půlce srpna, a já s kyticí pro její maminku, kráčím na zastávku kde mám sraz s Mařenkou. Proběhlo představení mě velice sympatické rodiny a po výborné večeři jsme zůstali s Mařenkou sami venku. Povídali jsme si. O všem. Bylo to hrozně krásné a když jsem odcházel, doufal jsem, že jsem zanechal dobrý dojem. Koukání na romantický film dopadlo taky dobře, neboť jsme krom jiného i trošku blbli a prali se. Prázdniny nám pomalu ale jistě končily, a 31. srpna nastal další velký zlom. Byla neděle a já už tradičně každý večer u Mařenky sedím na posteli s tím, že od ní dostanu první pusu. A ano, bylo to tak. Byla to ta nejkrásnější, nejsladší pusa jakou sem kdy dostal. Nepopsatelné. Začal školní rok, a já nastupoval do posledního, tedy maturitního, ročníku na Obchodní akademii a Mařenka do posledního na ZŠ. Bylo to krásné období. 12. září slaví svátek Mařenka. Dostala ode mě kytici růží a lístek na koncert Elánů v Karlových Varech. Já jsem se tak strašně moc těšil, protože Elán je prostě kultovní kapela a její písničky jsou překrásné. Koncert byl nezapomenutelný. Poslední písnička mě dohnala k slzám. Nikdo o tom nevěděl. Byla úžasná. Připomínala mi Mařenku. Byl jsem šťastný. Trávili jsme spolu první společnou noc a že bych od toho něco čekal, to ne. Nemohl jsem po ní nic chtít. A po tak krásném zážitku mě to vůbec netrápilo. V říjnu jsme vyrazili na mojí rodinou sešlost na Slovensko za mojí babičkou. Bylo to super, protože jsme na rozdíl od ostatních strávili celý den na seníku. Další zlom. Poprvé jsem uslyšel ty nejkouzelnější slůvka, jaké může lidské ucho slyšet. Miluji tě, řekla mi. Připadal jsem si jako v sedmém nebi. Celý můj život už se točil v tu chvíli jenom kolem ní. Nemělo to žádnou chybu. Konečně jsem si mohl říct, že jsem po uši zamilován. V listopadu, přesně 13.tého, slavila narozeniny. Opět jsem jí věnoval kytici růží, a prstýnek. Ten víkend poprvé spala u mě. V prosinci o Vánocích, přesně 25tého, jsme si večer u nich doma vyměnili dárky pod hezkým stromečkem, a to na mě zanechalo hluboký dojem. Silvestr jsme trávili u nás, a byl to kouzelný večer. Podrobnosti si nechám pro sebe, akorát můj tatínek nás vyrušil někdy kolem 4té hodiny ranní již Nového roku, a já jsem pro něj jel do Radnic. Čas trávený s ni utíkal jako voda ... . Už jsem si nedokázal představit žít bez ní. V únoru byly takové dva zlomové body. Měl jsem svátek, a to druhé si nechám taky pro sebe. Duben. Nejhorší to měsíc. Maruška mi sdělila, že jede do Prahy. Za tetou. Večer když se vracela, jsem pro ní jel do Plzně, a večer jsme spali u nás. Bylo to takový jiný. Nebyla to ona, jakou jsem jí znal. Chovala se jinak. Pohádali jsme se. A den na to jela za kamarádkou do Volduch na koncert. Bál jsem se. Tou dobou jsem byl ještě žárlivé povahy. Druhý den jsme se rozešli. Určitě to bylo jenom z afektu, ale i to se stane. 14 dní jsem byl bez ní. Do toho jsem se dozvěděl, že do Prahy jela za tím Lukášem. Zklamala mě, Lhala mi. Už jsem jí nechtěl vidět. Ale pořád jsem jí miloval. Když v tom se jeden večer ozvala, napsala SMS: Dobrou noc. Pár dní na to jsem s ní šel ven, jako kamarádi. Ale dopadlo to, jak to mělo dopadnout. Dala mi strašně krásnou pusu. Chybami se člověk učí, a já sem se snažil, abych jí opět neudělal. Během těch 14 dní bez ní jsem s klukama dělal kraviny typu výletů za holkama. Jak to vypadalo? Seděl sem v autě se slzami v očích a myslel jenom a jenom na ní. Smutný. Ale ona prostě je v mých očích anděl a ta slečna dokonalá. V květnu jsem maturoval. Zmákl jsem to. Maruška se dostala definitivně na Masarykáč. Na začátku června jsem nastoupil do práce. Asi největší chyba jakou jsem udělal. Neměl jsem čas na nic. Tudíž ani na Marušku. Psychicky jsem to nezvládal, ať jsem to nedával najevo. Z toho se začly odvíjet problémy v našem vztahu. 13tého jsem slavil 19té narozeniny, a Mařenka ten den odjížděla s rodinou na dovolenou. Dostal jsem krásný náramek, náušnici a velkou kasičku s kravičkou. Bylo to moc hezký. Já jsem ten týden trávil v Praze pracovně. Aspoň mi to bez ní uteklo rychle. Nezapomenu na den, kdy se vrátila z dovolené, a šli jsme spolu ven. Když mě viděla, tak mě opět strašně moc krásně objala. Opět jsem měl v očích slzy štěstí. Srpen. Jestli byl duben nejhorší, tak pak nevím, jak bych měl definovat srpen. Mařenka odjela s kamarádkou na 4 dny do Vranova n. Dyjí. A znáte to. Dvě hezké slečny. 3 noci. Každý si domyslí co se tam mohlo dít. Ale věřil jsem jí. Parkrát sme se kvůli tomu pohádali. Když přijela, tak jsme vyrazili k mé druhé babičce na oslavu mého nevlastního otce, který slavil 50. Jeden večer jsem se moc opil a řekl jsem něco ošklivého. Nepamatuju si co. Když sme každý dorazil domů, já jako obvykle jsem zasedl ke své druhé závislosti, tedy PC, a brouzdal po netu. Rád se dívam na profily lidí na serveru lidé.cz a uviděl jsem něco, co jsem vidět neměl. Její kamarádka tam psala něco o tom jejich výletu. Já sem to neunesl a napsal jsem Mařence. Skončilo to. Doteď pořádně nevím vlastně proč. Teď už je mi jedno co se tam dělo, co bylo a všeobecně vůbec - minulost je za námi. Tohle všechno se stalo, bylo to krásný, ale i zrádný. Určitě převažovala ta slunná stránka, ale je to pryč. Čas vrátit nejde a já toho lituju. Od té doby jsem se dost změnil. Sice to není na první pohled znát, ale časem se to pozná. Nevím co mám teď dělat. Tu energii co jsem měl, když jsem byl s Mařenkou, již nevlastním. Jsem vyschlý. Bez šťávy. Chybí mi. Když si pustím nějakou smutnou píseň, myslím na ní. Ty slzy jsou suché, ani nevím jestli pláču. Kdybych dostal ještě jednu šanci, neváhal bych a chopil bych se jí. Avšak, nebudu naivní, tu už asi nedostanu. Mé srdce patří jenom jí, té slečně, kterou jsem poprvé uviděl ve vlaku, a té, která mi tolik změnila život. :´(