KURZOR...

Blížila se půlnoc. Na bílé ploše monitoru blikala svislá čárka kurzoru. Jako by ji pohánělo jeho vlastní srdce. Srdeční kontrolka. Až se promění ve vodorovnou přímku, tu změnu už vnímat nebude. Skutečně nebude?
Snažil se ovládnout neposedné myšlenky a zaměřit je na původně stanovený postup. Byl rozhodnutý před začátkem psaní zopakovat si v duchu deset pravidel pro tvorbu dialogu neboť toužil stát se spisovatelem čitelným a tedy čteným. Usoudil , že by si měl osvojit jistou rafinovanost, schopnost ovládnout čtenáře natolik, aby ten, v domnění, že přece není možné aby text příběhu byl tak uboze blbý celých osm set šedesát čtyři stran, přelouskal knížku celou a začal číst znova od začátku doufajíc, že přehlédl důležitou pasáž vedoucí k pochopení autorova záměru sepsat dílo značné a trvalé intelektuální hodnoty, takzvanou KNIHU ZNALCŮ.
Jedna ze zbloudilých úvah mu vnukla zajímavý nápad. Příběh získá na poutavosti jestliže se co nejdéle podaří utajit jména a charaktery jednotlivých postav. Čtenářům prozradí pouze minimum informací. Žádný přesný čas, roční období, příslovečné určení místa, konkrétní pohlaví nebo počasí, vše bude zahaleno v mlhavém oparu neurčita. Ze semináře si ještě pamatoval, že některá pravidla pro stavbu dialogu je povoleno vynechat a to jej přivedlo k rozhodnutí využít té možnosti stoprocentně.
Razantně zapudil náhlé nutkání vrátit se ke původně zamýšlenému románu o psychopatickém pitomci Klausovi, který se podivnou shodou náhod stal prezidentem české republiky a díky nekonečné národní hlouposti mohl stejně jako císař v pohádce Hanse Christiana Andersena sklízet obdiv a ovace svých poddaných, kteří jak jinak než z vlastní svobodné vůle obdivovali jeho neexistující oděv a další náležitosti diskvalifikující kohokoli do funkce reprezentanta.
Tím se také definitivně vyhnul několika dalším příběhům o zkorumpovaných soudcích potlačujících zákon, dobré mravy a spravedlnost ve prospěch dobře organizovaného zločinu na všech stupních své působnosti, Ústavní soud nevyjímaje.
Znamenalo to pro něj velké sebezapření, neboť relevantních materiálů měl již plné šanony. A politici, soudci a další svoloč mu s každodenní pravidelností dodávali další.
Mohl jen litovat, že nevládne cizími jazyky. Třeba by v civilizované zemi nalezl nakladatele a následně i čtenáře. V Česku taková možnost nehrozí. Současná místní propaganda straší bulvárem zblblé občanstvo mnohokrát denně opakovanými ukázkami metod mocenského aparátu v minulém režimu zcela identickými prostředky. Poněkud však zastírá, že doba přitvrdila a mafie získala nové nástroje, zatímco lid bloudící v supermarketech, slintající u seriálů pozbývá soudnosti, ztrácí intelekt a reklama odvahu ani myšlenku nenabízí.
To by tak ještě scházelo.
Kurzor na čistém monitoru stále nedočkavě tepal. Ernst vypnul počítač a puzen zvláštním hnutím, odebral se do kadibudky odkud měl nádherný výhled do klidné podzimní krajiny.