POZDĚ

POZDĚ

Do Adriany jsem byl zamilovaný co si pamatuju. Snad od prvního okamžiku kdy jsem ji uviděl se mi líbila. Byla sama sebou, na nic si nehrála a působila hrozně mile. Přes dva roky jsem se odhodlával jí napsat. Nemyslím si o sobě, že bych byl nějak ošklivý, holky po mně šly, ale ona ze mě nikdy nebyla tak vyplesklá jako jiné holky, a to mě odrazovalo. Když jsem se po dvou letech konečně odhodlal jí napsat na internetu chovala se hrozně mile a dokonce jsme spolu tak nějak flirtovali. Psali jsme si celé prázdniny a já se nemohl dočkat až začne škola, bohužel když jsem jí šel tváří v tvář nedokázal jsem se zbavit studu a alespoň jí pozdravit. Nakonec jsme spolu začali hrát World of Warcraft a bavili se spolu čim dál více. Na moje narážky, že musím za ženou, což znamenalo mojí hodně dobrou kamarádku Denisu, reagovala s vtipem a šarmem jí vlastním, ale nepoznal jsem z toho jestli jí to štve nebo ne, tudíž jestli o mě má zájem, a tak jsem svou naději a odhodlání k tomu jí říct o svých citech, zase ztratil.
Nakonec jsem se opravdu odhodlal jí o tom, že ji miluju říct na svém maturitním plese, který se konal v únoru, na slíbila, že přijde. Měl jsem podporu kamarádů, pár panáků v sobě a Adrianu před sebou, jak se ledabyle opírala o bar, nohy obuté ve značkových botách překřížené v kotnících, černé šaty po kolena, které obepínaly její téměř dokonalou postavu, černé vyčesané vlasy, které podél obličeje splývali, černě podmalované zelené oči, které se se zájmem dívaly na výzdobu sálu, sklenka vína v jejích krásných rukou, jejichž prsty uměly po internetu pohladit, dělat si legraci i být smutné.
„To je ona?“ Zeptal se mě kamarád Miloš, který najednou stál vedle mě a díval se se mnou na mou vyvolenou.
„Jo, to je ONA.“ Kývnul jsem a napil se piva, které jsem držel, už, už jsem začínal posouvat jednu nohu před druhou, když se Adrianiny rty náhle roztáhly v širokém úsměvu a ona svižným krokem vyrazila šikmo přes sál ke dveřím, kde stál blonďák ve smokingu a usmíval se na oplátku na ní, když k sobě došli, objali se a políbili.
„A tohle je co?“
„To bude nejspíš její kamarád.“ Přesvědčoval jsem spíše sám sebe, než Miloše.
„Kamarád? A kamarádi se takhle líbají?“ Pokrčil jsem rameny a vyrazil za Adrianou.
„Ahoj Áďo, mohl bych s tebou mluvit?“ Zeptal jsem se jí, když jsem přenesl její pozornost z blonďáka na sebe.
„Ahoj Eriku, jasně, o co jde?“ Podíval jsem se na blonďáka.
„V pohodě, jdu si objednat na bar, klidně jdi.“ Pobídl jí a dal jí pusu na tvář.
„Dobře, za chvíli jsem zpátky.“ Ubezpečila ho, a tak jsem jí vzal za ruku a vedl ji ze sálu do chodby a dál až ven.
„Tak o co jde Eri?“ Usmála se a objala si rukama ramena.
„Je ti zima?“ Nebyla to otázka jako spíš konstatování, sundal jsem si sako a přehodil ho přes její ramena.
„Díky.“
„Tak, no eh, nevim kde začít, takže to na tebe vybalím prostě narovinu tak jak to je. Miluju tě.“ Uf bylo to venku, její obličej byl mírně řečeno překvapený. Povytáhla obočí, vyvalila oči a ústa otevřela v němém údivu.
„Cože?“
„Jsem do tebe zamilovaný od prváku, tehdy ses mi spíš jen líbila, od té doby co si píšeme na internetu jsem poznal, že nejsi jen krásná, ale i chytrá, zábavná a, že je mi s tebou prostě fajn a chci s tebou být. Nikdy jsem nebyl na nějaký postupný sbližování, popravdě s holkama nemám moc zkušeností, ale ty jsi mě nějak upoutala tak moc, že s tebou chci být.“
„Tohle nemůžeš. Nemůžeš si jen tak přijít a vybalit na mě, že mě miluješ. To nejde.“ Začala přecházet sem a tam a já z ní začínal být nervózní.
„Proč ne?“
„Ne, prostě ne, protože já chodím s Alešem. Jsme spolu měsíc a já ho mám ráda a prostě, celou dobu ses choval jako bych pro tebe byla kámoška, myslela jsem, že máš holku, brala jsem to tak, že chceš bejt jen kamarád, tak jsem se vzdala naděje na tebe a začla chodit s Alešem. Tohle prostě nemůžeš.“
„Chceš říct, že ke mně celou tu dobu cítíš to samý?“
„Cítila jsem, promiň Eriku, kdybys to řekl o měsíc dřív, tak bych se ti nejspíš vrhla do náruče a začala tě vášnivě líbat, ale já chodím s Alešem a mám ho ráda, on mě a nechci se zase vracet ke stavům, kdy jsem kvůli tobě brečela a říkala si, že na tebe nemám.“ Bolelo mě to, cítil jsem jak se mi do očí derou slzy.
„Takže to mám vzdát?“
„Ano Eriku, promiň, ale jsem s Alešem.“
„S tim blonďákem? A není tvůj ideál náhodou tmavovlasej, hnědookej? On tohle totálně popírá.“ Několikrát mi popisovala svůj mužský ideál, viděl jsem v tom sebe.
„Máš pravdu, ale výjimka potvrzuje pravdilo. Promiň, mrzí mě to.“ Sundala si sako, vrátila mi ho a odešla do sálu. Já jsem si sedl na schody a zíral do prázdna. Nějak to můj mozek nemohl snést. Tři roky se mi někdo líbí a když se konečně odhodlám k tomu jí to říct tak mi řekne, že mě milovala celou dobu, ale teď má jiného? Skutečně jsem začal brečet, ale ne jako holka, bylo mi líto, že jsem svojí šanci promarnil.
„Tak co?“ Ozval se vedle mě Milošův hlas, rychle jsem osušil slzy a vstal.
„No, chodí s tim blonďákem, celou dobu mě milovala ale před měsícem si řekla, že nemá cenu čekat jestli se k něčemu odhodlám a začala chodit s ním.“
„To je pech, kámo. Co budeš dělat?“
„To kdybych věděl, asi se půjdu opít.“ Pokrčil jsem ramena a hodil na sebe sako, ještě jsem cítil teplo jejích rukou v rukávech a její vůni na krku, i když ta byla asi jen fiktivní.
„To je dobřej nápad. Pojď, zvu tě na panáka.“ Miloš mě chytil bratrsky kolem ramen a šli jsme do sálu, opít se jak zákon káže. Poučení do budoucna? Nečekat kdy se naskytne příležitost k vyjevení citů, ale všechno říct co nejdřív a naplno.