Krátký příběh

"To jsi mi tady nechal ty, to jablko?"
"Ano, chutnalo ti?"
"Nebudu ho jíst, bych se nedivila, kdyby bylo otrávené!"
"Vím o lepším způsobu smrti jak tě zabít...."
"Doufám, že k tomu už nebude příležitost."
Tak a máš to tam. Už nikdy, nikdy to nesmím udělat..nesmím se k němu vracet a musím se vzdát nejlepšího sexu svého života. Po kolikáté už? Ale tentokrát to vydržím! 9 a půl týdne skončilo. Musím odejít, jenom tak se můžu zachránit. Jinak bys mi pořád dokola ubližoval.
Začalo to "rychlovkou" na wc v jedné restauraci. V době oběda! Mně se to strašně líbilo, byla jsem ráda, že mám konečně opravdu jen sprostý sex, bez ničeho..bez jakýchkoliv citů. Pak jsme si začali povídat..víc a víc..noční sms..něžnější doteky..polibky v každé možné chvíli..citáty z písní..odloučení a pak 5ti minutové objetí..několikrát jsme se rozešli a zase dali dohromady.
"Jak se ti zapomíná? Mi to prostě nejde. Vidím tě, cítím tě...zabij mě."
Jiné ženy v jeho životě. Jiní muži v mém životě - odmítám. Moje slzy. Jeho sms. A zase objetí. Nemohli bychom spolu žít. Každý máme to svoje "štěstí" doma. Stačila by mi jedna jediná tvoje věta k tomu, aby se všechno změnilo. Každý den si čteš můj horoskop. Ale vždycky vyhraje ona. S ní spíš až do rána. Ode mě v noci utíkáš.
To auto se začalo zběsile točit..hlavou mi proběhlo jen několik málo okamžiků. Jak mi zastrkáváš vlasy za ucho, jak pokládáš svou ruku na moji a hraješ si s mými prsty. A pak rána. A nic. Ticho a tma.

Na hřbitov přichází muž. Má pevně stažené rty a nepřítomný pohled. Přichází k mému hrobu. V ruce něco svírá. Je to malý amulet, ve kterém je vzkaz: Nestihl jsem Ti říct, že Tě miluju.