Mravenčí odyssea

Mravenec se zhluboka nadechl a dal se na zběsilý útěk. Řekl si, že když poběží podél stěny, bude to nejbezpečnější – ačkoliv bude muset překonat celou řadu černých zdí.
…C, Cis, D, Dis, E,… A tak dále.
Cesta to byla dlouhá a neobešla se bez nebezpečí. Ne nadarmo byla mezi mravenci nazývána Cestou smrti. Jenže Mravenec se nebál, chtěl se stát hrdinou a byl ochoten pro to udělat vše.
Dostal se asi do třetiny, když vtom se ozvaly hlasité zvuky a po klávesách se rozeběhlo několik prstíků jedné mladé a nadějné pianistky. Mravenec dostal strach, ale jakmile poznal úvodní tóny Imagine, jeho oblíbeného kousku, vesele se zasmál a obratně se uhnul pomalu dopadajícímu prstu.
…A, Ais, H, C,… Ano, konečně to bylo Cé jedna.
Mravenec doběhl do poloviny cesty a vtom uslyšel něco příšerného. Pianistka zazmatkovala a ozvala se hrozitánská disharmonická obludnost. Ozval se naštvaný výkřik a pak bylo ticho. Mravenec se zastavil na vrcholku Cis 2 a otřel si z čela pot. Jen co se však dotkl všemi šesti Déčka, prstíky krásné pianistky se znovu rozkmitaly. Mravenec zděšeně vykřikl a přidal do kroku. Bugatti step! Naprostá katastrofa! Tohle je můj konec, pomyslel si Mravenec a tak tak uskočil před prostředníčkem, který si to štrádoval přímo proti němu. Zatímco se soustředil na prostředníček, malíček ho odmrštil zpět. Zády narazil do Gis 1 a spadl na Áčko, které pianistka zrovna stiskla a pustila, čímž chuděru Mravenečka vystřelila vysoko do vzduchu – ozvalo se jen sotva slyšitelné fíííííí – a on dopadl na předposlední klávesu.
Když se otřepal, došlo mu, co se stalo, zalapal po dechu a poté vybouchl ukrutánským smíchem. Nesmál se však dlouho, jelikož přiletěl obrovský cizokrajný papouch a spolkl ho, načež spokojeně zazpíval a odbugatil si to zpátky do klece…