Trošku jiný život: Brutoslavova kočičí garda

* * *

Ariel se ladně vznášel pralesem, přichycený na liáně s vetchou rouškou kolem beder. Vřískal z plných plic a usilovně se snažil napodobit pokřik světoznámého Tarzana, jehož vlasy nikdy nepostrádaly ani trochu z přírodního lesku. Legolas, jenž pyšnými pohyby sjížděl po mechem porostlých větvích a prsty si zacpával své špičaté uši, střídal svůj náskok s Arielem, který nabíral stále větší rychlost, jak se přehupoval z liány na liánu.
Vtom Ariel vytřeštil oči a ústa otevřel dokořán. Blonďaté vlasy mu náhle vstaly, když před sebou spatřil v posledním zlomku sekundy kmen mohutného stromu.

Adam se probudil.
"Ach bože, to byl zase úchylnej sen!" :D

* * *

Lucka nemohla spát vůbec. Ať už kvůli představě, co asi může její elfí partner vyvádět v noci v drogerii s ostatními nadpozemskými kumpány, nebo kvůli tomu podivnému svíravému pocitu, který se táhl po celé Velké Dlážce a jejím okolí.
Tato noc rozhodně nevypadala tak obyčejně jako ty předchozí. Něco bylo cítit ve vzduchu, a rozhodně to nebyly jen deodoranty, jimiž po sobě blonďatí soupeři navzájem schválně stříkali a zamořili jimi celé město.
"Tak to jsem tedy zvědavá, co mi povypráví…" řekla si při vzpomínce na zamilovaný elfský úsměv, zapálila si svíci v aromalampičce a ponořila se do romantických představ, které jí daly alespoň lehké odreagování od hrozivých vizí elfa v drogerii, jenž má za zády nevypočitatelného rivala se svítícími vlasy.

* * *

Magda se nemohla zbavit mrazení v zádech, které v ní vyvolal kocourův pohled. Brutoslav byl jistým původcem onoho děsivého úkazu v kuchyni. Nepřestával na ni upírat své svítící oči, ale tiše mňoukl, snad proto, že ho provokoval výraz, kterým si ho Magda měřila.
Vtom do kuchyně vnikl silný průvan a pootevřel vchodové dveře od bytu. Kocour, jako by celou dobu čekal na tento okamžik, bleskurychle vystřelil ven na chodbu, kam měl zakázáno vstoupit od chvíle, kdy došlo ke světelnému incidentu ve sklepě, a také od doby, kdy začal značkovat květináče vystavené na schodech.
"Brutoslave!"
Magda přibouchla okno a vyběhla za kocourem. Ten na ni čekal na nejvyšším schodě, a když uviděl, že se vydala za ním, chvíli počkal a běžel dál nahoru. Postupně se tak oba dostali až do podkroví, kde měl Vojta svůj pokoj s pootevřenými okny.
"Kam lezeš Brutoslave? Tak mi odpověz, když už teda umíš mluvit!"
"Buď zticha!" zasyčel.

Magda zůstala němě stát a sledovala tu bílou příšeru, jak mrštně vyskakuje na šikmý okenní rám, po němž pak lehounce a tiše vystoupila směrem na střechu.
"Ach jo, tam já za tebou ale nepůjdu…" prohlásila a sešla po schodech dolů před dům, aby se podívala, co že na té střeše hodlá dělat. K jejímu mírnému znechucení tam právě snědl pár komárů a mušek, neboť jeho kočičí přirozenost ho nutila chytat a jíst jakékoli pohybující se objekty.

Teplota vzduchu před domem mezitím kolísala mezi chladnem a mírným teplem, což působilo při onom podivném dění nadmíru znepokojivě. Od domku z vedlejší ulice se ozvalo ukňourané mňoukání, a pak se na deseti okolních střechách vynořili kocouři a kočky z celého sousedství. Všichni tiše kráčeli se vztyčeným ocasem a s nataženými fousy, a dávali si velký pozor, aby tlapkami našlapovali na své růžové polštářky.
Magda nevěřila svým očím. Za chvíli se k jejich domu seběhlo asi šedesát koček, které se bez jakýchkoli potíží dostaly během okamžiku na střechu a usadily se okolo Brutoslava.
"Máme tady velmi vážný problém, přátelé." pronesl Brutoslav, jehož oči zasvítily do tmy nepřirozeně jedovatě. "Týká se našeho… špeha."
Kočky náhle přestaly mňoukat. Kožichy se jim ježily jeden po druhém.
"Vypadá to, že Bart se ztratil v tom domě, kde pátral po zrůdě, co nám unesla všechny myši!!!"
Kočičí společnost začala zlověstně syčet. Už to vypadalo, že se zlostí všichni rozprsknou na chlupy, když vtom se Brutoslav postavil a prohlásil:
"Máme zajištěnou výpomoc od lidí. Buďte připraveni. Jakmile se připojí k nám, vydám povel a všichni se společně vydáme do té barabizny. Možná Barta najdeme. Když ne, snad najdeme aspoň naše myši. Odchod!"

Během několika sekund se šelmy zase rozutekly a bílý šéf zůstal nehybně sedět na střeše, ozářen silným měsíčním světlem.
"Buď zticha a na nic se neptej." zasyčel na Magdu. "Známe místo, kde se nelidé dostávají skrze bránu. Ukážeme vám ho. Ale napřed nám musíte pomoct. Abychom mohli najít myši, které se v tom domě ztratily, musíte zničit tu nestvůru, která je unesla."
Magda se uchechtla.
"Myši? Máme vám zachraňovat myši, abys nám uráčeně řekl, odkud pochází možná zkáza světa?"
"Záleží to na vás. Něco za něco. Buď souhlas, nebo nesouhlas. Rozhodni se."
Ještě naposledy mňoukl a opět zmizel ve střešním okénku.
"No počkej, ty Myšinoslave…" ozval se Vojtův hlas za Magdinými zády. "Ty teď zažiješ peklo."

* * *

"Ahoj Adame!" zatrylkoval Ariel, jemuž po svítících zlatých vlasech stékal šampon proti lupům.
Adam se posadil, automaticky rozsvítil světlo, přestože ho znovu zhasl kvůli dostatečné záři vlasů jeho anděla, a začal se křečovitě smát.
"Copak se děje, Adame?" pozvedl Ariel jedno obočí.
"Já měl… Já měl… tááák pošahanej sen! :D"
"A co se ti zdálo?" zajímal se Ariel.
Sotva mu Adam stačil vypísknout z plic vše, co se mu zjevilo v jeho spící mysli, objevil se vedle nich Alex.
"Arieli, Adame… Potřebujeme, abyste přišli k Vojtovi a Magdě. Hned."

* * *

"Co se stalo?!" hučela naštvaně Lucka. "Proč má k čertu Legolas copánky?!"
Ariel stojící vedle klátícího se Adama naštvaně založil obě ruce a odvrátil hlavu ke stropu. Přitom pohlédl přímo do Legolasových očí, který ho shora sledoval pohledem, jakým by v klidu mohl odpálit dům.
Ani Vojta se nechystal o noci v drogerii mluvit, tím spíše zaměřoval svou pozornost raději na poselství, které Magda obdržela od jejich podlého bílého kocoura.

"Jednoduše zjistil, kde je semeniště nelidí. Prý jim tam zmizel kocour a žije tam nějaká nestvůra, unášející myši."
" Těžko říct, jestli je to pravda." opáčil Radek. "Znáš Brutoslava. Zachráníme jim myši a oni vám mezitím vyžerou ledničku."
"To není daleko od pravdy." podotkl Ariel, jako by o šunce mizící z ledničky něco věděl.
"Tak dobrá. Domluvme se. Uzavřeme dohodu s kočkami nebo ne?"
"Nespěchej tak, Magdi." řekl Vojta. "Jako nadpozemští strážci by ho snad Ariel, Alex, Franco a Samson mohli najít sami, nebo ne?"
"To nevím, Vojto." odvětil mu Samson. "Zdá se totiž, že pro případy, kdy by se někdo snažil je nalézt, mají vyvinutý zneviditelňující štít, který obklopuje ono místo a rovněž udržuje v tajnosti jejich temnou energii. Možná bychom je našli, ale trvalo by to nějakou dobu."

Vojta vstal, vysypal do misky všechny čokoládové lupínky a placatou krabici si ponechal. Zatímco se společnost v kuchyni prala o misku, došel do koupelny pro vězněného kocoura, nacpal ho do krabice od lupínků a vybídl ostatní k výpravě.

* * *