Kdybych k Tobě ještě něco cítila...

Byl to frajírek, kterých běhá po světě tucty, ale tenhle byl přece jenom krapet jiný...

Zradila mě jeho tvář...První dojmem působil jako sympatický kluk a na druhý pohled jste se už nemohli odlepit od jeho krasných hnědých očích, souměrných ústech, které volali po polibení a naučených pohledů, které zlomily nejedno dívčí srdce...
Nebyl dokonalý, ale jeho přednosti převyšovaly...

Věřím, že žádná z nás neprokoukla jeho malou lest hned ze začátku....vždyť vypadal tak nevinně!!!Takový ten pohodový hodný kluk vhodný do každého počasí a do každé nepohody...

Jenže každé krásné jablko na pohled může být červivé a prohnilé uvnitř...

Poznali jsme se ve škole a stýkali se z celou třídou celkem pravidelně o víkendech...Začlo to tak nenápadně /vypočítaně/ – pár letmých dotyků a spoustu „delších“ pohledů / takhle Ti to věřila každá, viď?/ a zjištění, že jsem středem tvého zájmu /příjde mi to teď tak strašně moc k smíchu/ a já Ti to baštila a věřila, že v tom přece je něco víc...

Viděla jsem to poté tolikrát. S každou ses vodil za ručičky na nějakou chvíli /těm šťastnějším to vydrželo pár týdnů/ a pak jim zbylo jen oči pro pláč...

Chvíli jsem přece jenom byla opatrná, co kdyby náhodou...ale tys byl neoblomný, pořád jsem byla tvé číslo jedna.


Na jedné akci /pro mou škodu/ zvítězila touha nás obou /nebo to bylo víno, které přece jenom otevírá bránu pravdy??Protože ja Tě opravdu moc chtěla/ jsi mě dostal.


Byla to nejlepší a nejhorší noc zároveň...

Nejlepší v tom, že i přesto všechno, co o Tobě vím /a jak moc se mi teď po všech tvých „názorech“ a „pohledech na svět“ hnusíš/ musím přiznat, že jsi byl, z mých pár zkušeností, nejlepší.


A nejhorší v tom, že kdybych k tobě ještě něco citíla, tak bych se sebe samu neustále ptala, proč já jediná jsem byla jen na jednu noc….