Astralonie: Přátelství a cesta srdce

Mořská pěna pokrývala celé pobřeží a malinké bublinky vznikající z přílivových vln se třpytily pod slunečními paprsky. Rackové bezstarostně mávali křídly, jak se vznášeli nad mořem, a delfíni radostně vyskakovali nad hladinu, aby mohli svítící slunce pozdravit.

„Lehce se to říká, Alexi. Já vím, že lidé mohou být šťastní jako delfíni, vznášet se jako ptáci bez jakékoli tíhy… Vím, jak moc po tom každý z nich touží, aby dosáhl stejné svobody jako tito tvorové. Ale jak jim to mám říct, když neposlouchají? Nebo když mě žádají, abych vyprávěla, a potom se ponoří zpět do své tíhy, aniž by se nad tím alespoň zamysleli? Není to tak jednoduché.“
„Já ti rozumím. Neřekl jsem, že je to jednoduché. Ale i přesto máš dar předávat lidem tuto moudrost. Proto jsi sem přišla, abys pochopila tu nejvyšší pravdu a mohla díky ní jít správným směrem. Když půjdeš za svým srdcem a budeš důvěřovat své vnitřní pravdě, budeš moci vést po správné cestě i ostatní. Je pravda, že záleží jen na nich, zdali budou chtít jít nebo ne. Nezabývej se tím, že nechtějí poslouchat. To není tvá chyba.
Proto je také důležité, aby ses nepozastavovala nad lidmi, kteří tě nechtějí následovat dál a zůstávají stát. Je důležité, abys pokračovala ve své cestě dál a dál, a ti, kteří budou o tuto cestu stát, se k tobě přidají sami. Nezastavuj se proto, že někdo nestojí o vedení. Jen se tím na svém růstu zabrzdíš, a k tomu začneš získávat pocit zbytečnosti svého poslání. A to nikdo z nás – ani ty – nechceme.
Všichni stojíme o to, aby na Zemi vládla láska a pravda. Všichni děláme vše, co můžeme, abychom tyto představy naplnili. Ale nikdo z nás nemůže obracet přesvědčení slepých, přestože víme, že jdou špatně. Je jen na nich, kdy naleznou potřebu nalézt správnou cestu. Pak se k nám přidají. Do té chvíle to však není naše starost.
Nezastavuj se tedy, a běž hrdě dál. Nezabývej se tím, co si o tobě ostatní pomyslí, když je necháš stát na místě, protože nechtějí pokračovat. Nakonec pochopí smysl tvého jednání, třebaže až za nějaký čas. Tyto změny směřují k lásce a pravdě, k cílu tvé cesty, a to je důležité jak pro tebe, tak pro všechny ostatní.“

„Je to logické.“ řekla jsem mu. „Všechno, co říkáš, je logické. A přesto si to uvědomí jen tak málo lidí.“
„Vzpomeň si na řetěz lásky, o kterém jsme tě učili na začátku tvé cesty. Když započneš cestu, která je lidem nápomocná, někdo se k tobě určitě přidá. I kdyby to byl jen jediný člověk, budeš s ním moci sdílet svou moudrost, lásku i pravdu. A když se k vám přidá později někdo další, budete již tři, kdo bude chtít šířit tuto pomoc do světa. Pravda se bude přenášet neustále dál, i kdyby měla pomoci jen malé části lidstva. Přesto to stojí za to. Nakonec vás půjde po této cestě sto, pak tisíc, a když slepí začnou vidět skutečnost v pravém světle, přidají se také. Je to jen otázkou času a jejich ochoty otevřít svá srdce.
Neměj strach z toho, že bys šla po své cestě sama. Tvé srdce je jako perlorodka, která v sobě skrývá překrásnou perlu plnou světla a duhových barev. Nezabývej se lidmi, kteří tě přehlížejí, když jim navenek připadáš jako kterýkoli jiný korýš. Ti, kteří tuto vnitřní krásu hledají, si tě sami najdou. I kdyby nikdo neposlouchal tvé volání, zaslechnou volání uvnitř svých vlastních srdcí. Proto nemusíš pociťovat strach ani pochybnosti. Všechno je nebesky řízeno a vedeno.“

Delfíni vyskakovali výš, než krátkou dobu předtím. Čím více skákali a dováděli, tím více vln a pěny vysílali na pobřeží k našim nohám. Ani jeden z nich nepřemýšlel nad tím, jestli na pobřeží někdo stojí... Jestli někdo jejich vytvořené vlnky ocení. Radovali se sami pro sebe. A aniž by to bylo jejich přímým úmyslem, šířili tím radost také na nás a ostatní tvory okolo.

„Vím, že v sobě nosíš strach z toho, že již neporozumíš svým starým přátelům. Ani to by však nemělo zastavovat tvůj růst. Pohlédni na tento rozkvetlý keř plný motýlů. Můžeš být také motýlem. A můžeš se kamarádit s muškami, které poletují ve vzduchu kolem dokola. Ale nikdy si s nimi nebudeš rozumět tak, jako s druhými motýly. S těmi, kteří zkrášlují onen rozkvetlý keř a oživují ho tolika barvami. Když vidíš, že mají stejný záměr jako je ten tvůj, následuj je a zapoj se do jejich nadšení. Nechej mušky, ať si létají, jak chtějí. Protože čas, který bys ztratila zbytečným poletováním ve vzduchu, budeš moci využít pro tvoření úžasné atmosféry a šíření barevné krásy, v čemž tě budou ostatní motýli s láskou podporovat. Jen se neboj. Zbav se svých obav. Nech své staré přátele, ať si jdou po vlastních cestách. Když cítíš, že tě nedokážou pochopit a nechtějí podporovat tvé nadšení, spřátel se s novými, kteří odrážejí tvou touhu pomáhat s předáváním oné barevné krásy. Společně pak dokážete vykonat mnohem více naplňujících činností, než by se ti podařilo v omezeném kroužku několika mušek.“

Ano, stanu se motýlem. Jen co se vyklubám ze své uzavřené kukly, a rozmáchnu se svými barevnými křídly…