Incident 1.část

Začalo svítat. Po táboře se vinula příjemná vůně chystané snídaně. Tato vůně si našla cestu až k nosu Martina, který v tu chvíli zrovna otevřel oči. Ve spacáku bylo teplo a Martin musel překonat nechuť vstát. Nakonec ovšem vylezl, vzápětí toho ovšem litoval, venku nebylo tak teplo, jako ve spacáku.
Celý tábor ještě spal kromě Bora, který připravoval snídani. Martin viděl, že na stole má koš s bochníky chleba (Boro je ve čtyři hodiny koupil od jednoho vesničana se kterým se znal).
Jakmile si Boro všimnul Martina, obdařil ho svým zařivým úsměvem. U Bora jako u většiny černochů vynikaly bílé zuby. Uměl trochu francouzky, takže se s několika členy expedice dokázal domluvit. I když mu bylo pouhých 17, zkušeností s provázením turistů měl hromadu. Dokazal zařídit a sehnat snad cokoliv. Ať už to bylo auto, sice potlučené ale funkční. Nebo nejrůznější povolení na návštěvu přírodních parků. Stejně tak i vybavení, spacáky, jídlo(na které byli zvyklí Evropani, protože né každému se chtělo jíst místní jídlo), dokázal přeskočit frontu v pořadníku nebo
sehnat nejlepší místo k vyhlídce. Měl k tomu předpoklady. Byl vysoký, mladý, značně přitažlivý, měl všude bratry, sestry, strýčky, bratrance a další příbuzné, kteří byli rádi když mohli své vlastní krvi pomoct. A jen Boro věděl kolik už rozdal na úplatcích, sice se to nezdálo ale provázení turistů je velice výnosné. Vždyť ti cizinci mají tolik peněz.
Martin přišel blíž, a Boro mu pokynul aby si vzal co hrdlo ráčí. Tak ho poslechl a nabral si džus, chleba, vajíčko a marmeládu. Martin si pomyslel, kde pak asi to všechno Boro sehnal. Ten jakoby slyšel otázku kterou si Martin v duchu položil a stále se jen usmíval.
Zatímco snídal, přemýšlel o uplynulém týdnu. Už se vzpamatoval z toho, že opravdu po tolika měsících plánování se dostal do tak exotické země jako je Keňa. Před půl rokem si užíval to, že konečně dostudoval Karlovu univerzitu. Měsíc se jenom flákal, nic nedělal a byl šťastnej, že konečně učení může hodit za hlavu.
Jeho rodiče dobře vydělávali takže si zatím nemusel dělat starosti se scháněním práce.
Jeden den za ním přišel jeho kámoš Franta a řekl mu
"Mám nápad." Martin zrovna v tu chvíli ležel s telefonem na gauči.