Dárek k vánocům? Smrt!

Nádherné vánoce. Procházím se po náměstí plném lidí, všude jsou krásné světýlka, ozdoby, velký vánoční strom, vánoční atmosféra. Vánoční stánky... Davem se prodírám ke stánku s čajem. ,,Jeden prosím." Usměji se na příjemného pána, který mi podával čaj a podala jsem mu peníze. Jsem tyto vánoce sama a tak se procházím po náměstí přeplněném lidmi. Usrkávám čaj, prodírám se davem k velkému stromku, okolo kterého stojí velká spousta lidí. ,,Zdovolením." Rozdávám úsměvy, je mi fajn, miluji vánoce. Stojím a prohlížím si velký strom. Najednou do mě někdo ze zadu vrazil, zakymácel se a ,,nechtěně" přiblížil svou ruku k mému čaji, aby do něj nasypal jed. To jsem ale tenkrát nevěděla a tak jsem se jen s úsměvem otočila a podivnému chlapíkovi s kapucí na hlavě jsem řekla,ža to nevadí, když se mi omluvil. On se najednou rozběhl a prodíral se rychle davem lidí. Pak zmizel do černé uličky a běžel dál. Nač ten spěch? Divila jsem se v duchu a chtěla jsem si usrknout z čaje. Ten ale začal podivně zapáchat a tak jsem jej vyhodila do koše, který jsem zrovna míjela. Užívala jsem si dál vánoční atmosféry a kupovala jsem si spoustu drobností, abych si tyto vánoce, které strávím sama ještě více zpříjemnila. Nikdy jsem se o tom jedu nedozvěděla, ale posuďte sami, tekrát jsem měla teda štěstí...