Incident 3.část

Cesta trvala hodinu, během niž jeli z města směrem na venkov. Město samotné, vypadalo civilizovaně pouze v oblasti letiště, hotelů a turistických oblastí. Jakmile vyjeli z těchto míst, všimli si velkých čtvrtí kde byly staré činžovní domy. Ty byly k sobě prakticky nalepeny tak že mezi nimi byly úzké uličky, kterými by neprojelo žádné auto. Baráky byly většinou už z velké části bez omítky. Martin si všiml lidí, kteří stáli na pavlačích
a bavili se. Přes uličky viselo prádlo, které tam věšeli ženy a dole pod nimi muži seděli na židlích a kouřili.
Na hlavní silnici po které jeli se lidé v klidu procházeli a auta pomalu popojížděla a nechávala je v klidu jít. Nebylo vidět, že by se někdo rozčiloval.
"Co to je?" zeptal se Franta Alexe.
Přitom ukázal k vojenskému náklaďáku. U něho stála skupinka vojáků, ti měli na sobě hnědé barety a v rukou samopaly. Martinovi neuniklo, že se jedná veskrze o mladé muže sotva 20 let.
"To jsou lidové milice, poslední měsíc hlídají silnice a kontrolují řidiče." Jeden voják dal znamení a přikázal pick-upu, který jel před nimi aby zajel ke krajnici. Muži k němu přistoupili a nařídili řidiči aby ukázal doklady. Zbytek mužů začal prohledávat náklak vozu. Nadzvedávali krabice, rozhazovali hadry a dívali se do motoru.
"Co hledaj, bombu?" zeptal se Martin.
"Ty asi taky" odpověděl Alex. "Ale spíš zbraně, nebo něco jinýho." Na řidiči pick-upu bylo vidět že se potí a je nervózní.
"To je tady normální." Poznamenal Paul, který zatím mlčel. "Nedávno tady měli bombový útok. Myslel jsem že to bylo v televizi. U vás snad, ne?"
Martin s Frantou museli poznamenat, že na zprávy zrovna nekoukali.
"Řiká se že to udělala krajní levice. Označují se za jediné kdo navrátí zemi slávu a čest. V podstatě to znamená že nenávidí současnou vládu. Na prezidenta taky dokonce už chystali i atentát." Paul skončil.
Alex jim ale veselejším tónem sdělil, že tohle se jich netýká, že zahraniční projekty podporuje vláda, a že kdyby něco, tak mají diplomatickou imunitu. A nikdo jim nemůže nic udělat.
V Martinovi se dusil vztek. Zase ty Frantovy nápady. Měl zůstat doma a né jezdit někam do válečný zóny.
Martin se s takovýmhle nasilím setkával jenom v televizi nebo v novinách. Obrázky hořících hotelů, ambasád, letadel narážejících do různých budov mu natolik zevšedněly, že už ho to nepřekvapovalo. Ale teď už byl na místě kde se něco podobného stalo. Celou cestu měl o čem přemýšlet.