Trošku jiný život: Adamova větrná odyssea

* * *

Noc byla temná a každým okamžikem v nich vzrůstalo napětí, protože nikdo nevěděl, co mají očekávat. Věděli jen, že dost možná budou muset bojovat - aby zachránili myši. Brutoslav narvaný do krabice od lupínků byl přinucen ukazovat jim směr ocasem, který mu jako jediný trčel z krabice ven. Aby viděl, jakou cestou se ubírají, a mohl je vést, udělal mu Vojta do dna krabice malou dírku. Kocour se přirozeně snažil dostat ven, a tak většinu cesty strkal hlavu do oné malé dírky, což mu však vůbec nepomohlo. Čím více se v krabici bouřil, tím častěji do něj Vojta ďobal prstem, protože si náramně užíval, že ho Brutoslav nemůže pokousat ani poškrábat.

Za jejich zády kráčelo snad sto koček a další a další se přidávaly. Postupně tak měli v patách obrovské shromáždění, v němž se ocitly snad všechny kočky Přerova. Ariel je s podivnými obavami pozoroval, a vždy, když na stovku koček pohlédl, jejich oči se rozsvítily, jak odrazily veškeré jeho světlo. Tato hrůzostrašná procházka však pro Ariela nabývala mnohem horší atmosféry, neboť se zdálo, že má z kočičího doprovodu na rozdíl od ostatních přímo panickou hrůzu.
Dokonce Legolase ponechal bez povšimnutí, což zvyšovalo vážnost jeho strachu na nejvyšší míru. Lucka se elfovi pokoušela rozplést copánky, které mu Ariel udělal a které byly tak silně zacuchané, že neměly daleko k dredům, jimiž mu blonďatý anděl kdysi vyhrožoval.

* * *

Zanedlouho došli až do Předmostí. Adam, který to tam znal jako své boty, si původně nemyslel, že by ho něco mohlo ještě překvapit, ale opak se stal skutečností. Kočky je zavedly do podzemní chodby, která měla začarovaný vchod, jehož kletbu mohla podle jejich slov prolomit jen zvířata. Pod hromadou sena a slámy se zjevil onen vchod, do něhož se bojovníci tak tak vešli. Andělé bez fyzických těl měli toto usnadněno, a tak se pobaveně dostali úzkou chodbou až na konec, přičemž sledovali své chráněnce ztrácející se v houfu koček.
"Proč musíme lozit takovýma skulinama? To vám ty myši utekly do podzemí?" rozčiloval se Vojta.
"Nikoli. Jsou však na místě, kam se dostaneme pouze skrze energetickou bránu. A ta je ukrytá zde v podzemí." zavrčel Brutoslav z krabice.

Když došli na konec chodby, objevilo se před nimi podivné šedé světlo. Místy se lehce vlnilo, jinde bylo zase pevné a nehnuté jako kámen.
Franco coby ochránce hraničních bran vystoupil z řady, vytasil svůj stříbrný meč a jemně se světla dotknul. Meč svedl část šedého světla až do rukojeti, kde náhle zčernalo.
"No," prohlásil Franco znepokojeně, "vypadá to, že jen díky Arielově záři jsme včas zahlédli tuto bránu z černého kouře. Je to stejná energie, ze které jsou stvořeni nelidé. Brutoslave, je tohle to místo, kde se nelidé dostávají na Zemi?"
"Ano. Sem nám utekly myši poté, co se po nich vrhla ta nestvůra, kterou viděl Bart. Zanechal nám vzkaz, že to bylo zde a že cesta vede k domu, kam se pak myši i nestvůra ukryly. To je vše."
Franco se zamyslel.
"Arieli, pojď sem a posviť nám na to."
Ariel se neklidně procházel mezi mňoukajícími kočkami, a pak přistoupil k bráně. Ukázalo se, že světlo má na onu temnou energii velmi destruktivní vliv, neboť polovina celé plochy se náhle rozplynula na prach.
"No, tak to vypadá, že Ariel, Radek a Samson budou mít dnes velkou výhodu - a proto půjdou první." prohlásil Franco a vyzval je k průchodu.

* * *

Vědomí, že dost možná narazí na nějakého nečlověka, se Radkovi vůbec nelíbilo, už proto, co zažil při prvním setkání s nelidským útočníkem. Samson mu šel v patách i s Arielem, který se však protáhl až před Radka, jako by se snažil být co nejdál od koček, jež se tiše plížily za nimi. Šel tedy první a společnost jdoucí za ním oslepoval svými vlasy.

Po chvíli se jim naskytl úkaz, o němž hovořil Brutoslav.
Stál před nimi škaredý starý dům, obloha měla neobvykle temnou barvu a kolem dokola tohoto místa byla vytvořena ochranná vrstva, která ho činila neviditelným.
"Už chápete, proč sem vede cesta jedině z podzemí?" zabručel Brutoslav, z něhož šlo vidět pouze oko, a to ve škvírce, kterou mu Vojta vytvořil do dna krabice, do níž ho vlisoval.
"Jo, je to pochopitelné." přikývla Magda. "Přes ten štít bychom neprošli."
"Prošli. Ale to, co tu je, bychom neviděli." podotkl Alex.
"Dobrá. Měli bychom se teď hlavně připravit a domluvit se, jak budeme postupovat." pronesl rozhodně Legolas, pyšnící se nyní zvlněnými vlasy, v nichž zůstaly zacuchané Lucčiny prstýnky. Při sebemenším pohybu jeho hříva cinkala jako zvonkohra.
Strážci i jejich chráněnci přikývli.
"Tak tedy, nejprve musíme najít myši. Pokud jsou ještě naživu, odvedeme je odsud pryč. Pokud ne, kočičí společenství souhlasí s tím, že můžeme pokračovat ve vlastním zájmu v boji s nelidmi. Do té doby je však nalezení myší naší prioritou." dedukoval Franco.
"Začneme od spodních částí domu. Pak budeme postupovat do vyšších podlaží." navrhl Samson.
"Dobrá. Ale rozdělíme se napřed na několik skupin. Jedna nám bude krýt záda a držet stráž pro případ, že by se zjevil nějaký nečlověk a pokusil by se překazit záchranu myší." Franco si odkašlal, přičemž nebylo jisté, zdali se spíše nepokoušel potlačit smích. "Další skupina bude skupina postupová. Ta bude v čele skupiny pátrací, a bude připravena, pokud bychom narazili na nečlověka přímo. Poslední skupina bude kočičí společnost, která si v případě nalezení myší odvede kořist zpět."
"A kdo bude v jaké skupině?" zajímal se Adam.
"K tomu jsem se chtěl dostat. Skupinou, která bude střežit naše záda, budou Lucka s Legolasem."
Lucka si odfrkla, neboť jí připadalo, že dostala ten nejnudnější úkol. Legolas se naproti tomu tvářil nanejvýš spokojeně a objal svou partnerku kolem pasu.
"Postupová skupina bude Radek, Ariel a Samson. Půjdou opět v čele. My zbylí z pátrací skupiny vyčkáme, dokud nám nedají znamení, že je vzduch čistý, a pak vyrazíme. Magdi, zapal prosím tento starý smeták, abychom měli světlo, než se přidáme k Arielovi."

* * *

"Jsem naprosto okouzlený." zašeptal elf. "Věděl jsem, že máš úžasnou fantazii, ale nikdy bych si nepomyslel, jak inspirativně dokážeš projevit své city…"
Lucka ho sledovala s udiveným výrazem ve tváři a těkala očima z jeho obličeje na jeho rozcuchané zvlněné vlasy. Usilovně zvažovala, zdali se teď ke svému partnerovi přiblíží víc než na půl metru.
"Co myslíš tím inspirativním vyjadřováním mých citů? Vždyť jsem zatím skoro nic neřekla."
"Ani jsi nemusela. Jsem velmi šťastný. Nyní, když jsi svolila ke spojení našich duší svazkem lásky, nic nám nebude bránit v tom, abychom se v brzké době přestěhovali do našeho společného domu."
"Svolení?! O jakém svolení to mluvíš?!" vyděsila se Lucka.
"Tvé prstýnky přece…" poukázal zamilovaný elf na své vlasy, v nichž zacuchané prsteny cinkaly o sebe. "Vyměnili jsme si snubní prstýnky. Nyní jsme svoji. A já jsem skutečně požehnaný tvou láskou i tím, jak kouzelně jsi tuto tradiční výměnu uskutečnila."
Lucka vytřeštila oči a zůstala stát s otevřenými ústy. Legolas to pochopil jako další znamení lásky a neváhal ji zavalit vlnou polibků.

Vzala si ho, aniž by o tom věděla. Všechny myšlenky jí v tu chvíli přebíjela jedna jediná…
"JÁ TOHO ARIELA ZMASAKRUJU !!!"

* * *

"Nic nevidím… počkej."
"Po čem to šlapeš, Same?"
"Já nevím, ale divně to křoupe."
"A proč se nepodíváš na zem, Same?"
"Protože se rozhlížím hlavně kolem, abychom tady náhodou nenarazili na…. ehm…"
Samson pohlédl na zem. Stejně jako Ariel a Radek získal silný nepříjemný pocit.
"To nejsou myší kostřičky, že ne?"
Ariel pozvedl jedno obočí.
"No, já bych právě řekl, že ano… Aspoň už víme, co tu tak křoupalo." pověděl váhavě a zazubil se. Ruce si přitom založil za záda a začal nenápadně ustupovat dále.
Radek znervózněl.
"Co je s tebou, Arieli?"
Místo, aby mu anděl vydal srozumitelnou odpověď, něco zamumlal a ukázal prstem směrem za ně. Oba sebou trhli, a jen o zlomek sekundy stihli uskočit, než se po nich vrhl vzteklý had.
"Mizíme!!" zavelel Samson a všichni bleskurychle proletěli dveřmi, až se za nimi vyvalil prach.

* * *

Vojta, Magda a Adam se rozkašlali. Radek sotva popadal dech a Alex s Francem se okamžitě pustili do debaty o tom, co se jim stalo.
"Je tam had!" oznámil jim Samson.
"A ne ledajaký." špitl Ariel a pohlédl na Adama. Toho škaredě zamrazilo v zádech. V první chvíli netušil proč.
Samson se také zarazil. Změřil si Ariela poněkud podezřívavým pohledem, načež vyslovil něco, co otřáslo dějem této výpravy.

"Byla to Kamilka."
Adam si nevěřícně protřel oči.
"Co? Jak to myslíš?"
"Vypadá to, že tvůj had sežral těm kočkám myši." obrátil se na něho Franco a poukázal na kočičí shromáždění za nimi.
Adam se zhrozil.
Kočkám se oči rozžhavily do ruda. Jejich vzteklé syčení a cenění špičatých zubů věstilo, že se schyluje k něčemu otřesnému. Všechny Adama propalovaly svým pohledem a pomalu se k němu přibližovaly.
"Já tomu nerozumím! Vždyť Kamila je zavřená u nás doma v teráriu!"
"No, Adame…" začervenal se Ariel, "Já jsem si ji chtěl jen pohladit… Ale…"
Samson se praštil do čela.
Arielova slova však zanikala ve zběsilém sykotu přítomných kocourů a koček. Krabice od lupínků Vojtovi v rukou explodovala a roztrhala se na kousíčky, jak se Brutoslav rozzuřil.

Kočky se zničehonic rozběhly přímo proti Adamovi, který se instinktivně rozmáchl napřaženou rukou proti nim. Ariel, který pro jeho ochranu vběhl mezi něj a útočící kočky, díky tomu dostal přímý zásah vzduchovou vlnou, která ho odmrštila rovnou doprostřed kočičího davu. Další a další kocouři vybíhali proti Adamovi, který je vzduchem odrážel, a jak se Ariel pomocí vzdušných proudů snažil vyhrabat z hromady syčících potvor, házel je zase zpátky na Adama.
"Arieli!" hulákal Samson. "Co to k čertu děláte?!"
Vojta s Magdou se chystali zasáhnout, avšak Franco je zarazil. Vojta v tom okamžiku dostal ránu Brutoslavem do hlavy, když ho Ariel smetl větrným proudem.
Kocouři byli čím dál vzteklejší, zrovna tak jako Adam a Ariel vysílali navzájem proti sobě stále prudčí smrště vzduchu. Kočky létaly sem a tam, dopadaly v jednu chvíli na Adama, pak na Ariela, drápy se jim zachytávaly za oděv i obličej. Vzduchem se valily vlny kočičích chlupů, které všem přítomným plnily nosy, ústa i oči.

Pak se však v bitvě koček, majitele vraha jejich myší a osvoboditele vraha jejich myší, zjevil Bart - špeh, o němž neměli od únosu myší žádné zprávy.
Roztržka utichla. Jen Brutoslav dostal poslední zásah Adamovou smrští, která mu dokonale oholila zadek.
"Barte! Mysleli jsme, že je po tobě!" zaprskal.
"Není, i když jsem měl namále." odpověděl mu kocour.
"Nějak jsi přibral, hochu. To je tady tolik žrádla?"
"No…"
Obtloustlý kocour blaženě přivřel oči.
"No?"
"Bylo ho tu hodně, to je pravda. Ale nic už nezbylo. Snědl jsem je, ještě než si je stihli odnést nelidé. Chtěli je na pokusy..."
"Co?"
Nyní už nezpozorněli jen kocouři, ale i nadpozemská společnost a její chráněnci.
"Neříkej nám, že všechny ty myši jsi sežral ty!!!" rozzuřil se Brutoslav.
"Ne, všechny ne, jednu z nich sežral ten had!" bránil se kocour.
Vtom po něm Brutoslav sekl drápem. V mžiku se na Barta seběhly všechny ostatní kočky a začaly ho cupovat, až z něho létaly chomáče chlupů.
Adam a Ariel seděli na zemi a nechápavě zírali na hromadu běsnících koček.

* * *

"Dost!" zavřeštěla Lucka a v jediné sekundě nechala všechny kočky kromě Barta proměnit v kámen. "Co - se - to - tu - dě - je?!" slabikovala.

Ariel pozvedl obočí.

"Vážně to chceš slyšet?"

* * *