Mlčíš...

Mlčíš. Mlčíš. A já nevím proč…
Kvůli té noci? Vždyť se nic zásadního nestalo. Chtěla jsem tě, ty mě…
Tak proč máš najednou výčitky…
Je to proto, že jsem řekla, že se přece nic nestalo, že i tak zůstaneme na tom co jsme byli doteď, tj. ty – šéf a já – …? Copak pro tebe ta noc něco znamenala? Moc bych chtěla znát co si o tom myslíš, zda to něco znamená…
Pro mě byla ta noc ničím a zároveň vším, co jsem chtěla. A to dlouho, moc dlouho…
A ty?


Mlčíš…
Ty jsi začal… A já se nebránila. Ano, zprvu jsem se snažila „utéct“, ale ty jsi mě vždy vzal a přitáhl, abych neodešla..
A teď mlčíš…
A to je horší než cokoli. Stydíš se, protože jsi šéf?


Chtěla bych znát odpověď. Ale vím, že se jí nikdy nedozvím…
Řekla jsem, že se nic nestalo, ať to tak bereš. Vadí ti to? Tak proč něco neřekneš?


Jsi člověk, co mě drží nad vodou v mnoha ohledech, tak prosím už nemlč…


Už nemlč a řekni něco…