Hvězdy

Dívali se na nebe celé hodiny. Prosili aby jediná hvězda spadla a dala jim naději.
Držel ji a ona prolomila ticho.
„Když už mi nesplní hvězdy moje přání můžeš to být ty?“ Jeho oči se zalili slzami a on jen přikývl.
„Najdi mojí holčičce mámu. Někdo na Vás musí dávat pozor.“ Plakala a on nemohl dýchat pod tíhou smutku. Rozerváni bolestí zírali do nebe a on ji držel tak pevně jako by v¨ní chtěl zachytit poslední nitku života.
„Podívej padá.“ S úlevou vydechl, ale ona ho neslyšela. Podíval se do své náruče a střetl se s jejím prázdným pohledem.
Nemohl mluvit. Nemohl dýchat. Tiskl ji k sobě a jeho zoufalý skřek prořízl ticho svítání.


Černá rakev se spouštěla do hrobu a sní mizela ta kterou tolik miloval. Jejich dcera se dívala tam co jí ukázali. Proč tu ale není její maminka?Kam se jí skovala je snad tam za tím kamenem? Utíká po trávě. Je to ten motýlek? Proč jí nenechají chytit toho motýla? Však kdyby ho chytila její maminka by tu byla. Jste zlí!


Každý den zdraví tu milou ženu a říká jí Kláro. Nemůže jí říct mami. Její maminka byla motýlem co ji nedovolili chytit jsou zlí! A kdo jsou oni? Říká se jim život. Krásné a smutné chvíle. Chvíle kdy Nás nenechají chytit motýla. Proč?