Zapomenuté království barev a kreativity

Energicky přistoupila ke dveřím. Rázně zaklepala, a když nikdo nepřišel otevřít, vzala za kliku. Nebylo zamčeno. Vstoupila a rozhlédla po ztemnělé místnosti. Po chvíli, když její oči přivykly šeru, strnula na místě, ruka jí vylétla k ústům, aby udusila výkřik…..


….Vůně, která se linula kolem by se zalíbila každému dítěti i dospělému – čokoláda, káva,jahody. Oči se zavřely a myšlenky si představovaly barvy věcí, které místností procházely. Někdo tu něco připravoval? Kde? Jak? Tmavá místnost, více než černý stín, protože tmavá místnost vyvolává zvědavost a napětí. Co to je? Návrat do mladých let, kdy čokoládová zmrzlina stála padesát haléřů. Doba zamilovanosti, kdy se sladká žvýkačka zdála tím nejlepším, co existuje. Zvědavost! Místnost svojí vůní vyjadřovala rušnost, i když dnes se tu nic nehýbalo. Nebo ano?
Po pěti minutách se rozsvítilo. Někdo rozsvítil. Záblesk světla oslepil oči, které na chvíli přivykaly jasným barvám. Uprostřed obrovské místnosti postávali lidé. Typická místnost pro konkrétní práci určenou pro kreativní skupinu lidí. Na stropě trčelo několik bodových světel, které dávaly mnoho jasnosti lidem pod nimi. Každá ze stěn vymalována jinou barvou. Přes žlutou až po olivově zelenou. Barvy kouzelně uklidňovaly a zpříjemňovaly. Stěny nebyly pouze čtyři. Musel to navrhovat kvalitní umělec, protože taková originálně vybudovaná místnost není snad ani v muzeu. Na stěnách visely futuristické obrázky v modrých a červených barvách, kouzelně moderní a hodící se do pastelové místnosti. Pod každým z obrazů bylo malé bílé okénko, které zjemňovalo křiklavost okolních barev. Vedle několika okének držely police nádobí typické pro slavnostní chvíle. Police byly různě veliké. Oči neviděly až na konec místnosti, ale dalo se odhadnout,že tam čekají dveře vedoucí do další místnosti nebo ven.
Nalevo v rohu postával masivní dřevěný stůl, černý jako měsíc při novu. Stál na masivním malém sloupku. Na stole ležela váza s modrými květinami jako letní bezmračná obloha, ubrousky žluté jako slunce v srpnu,jahody v míse s vzorem typických jarních květin a novinové články a časopisy porovnány do vějíře. Vše mělo své místo a každá z věcí ladila k věci druhé. Ruka poctivé umělkyně jistě denně porovnávala tyto věci. Asi metr nalevo od stolu viselo několik bílých zástěr na háčcích. Zástěry si pracovníci nechaly ušít na míru, protože každá z nich obsahovala jméno s příjmením. Na zemi ležely urovnaně pracovní i outdoorové boty, většina z nich měla opět bílou barvu.
U zástěr vyčníval další vypínač. Klimatizace? Světlo nebo jiný účel vypínače?
U bílých hábitů byly dvě nerezové police dlouhé několik metrů se skleničkami na víno, na sekt, s příbory, talíři a s dalším nádobím. Vše čisté, vyleštěné a připravené pro využití.
Rohová část obsahovala typické suroviny pro restaurační kuchyň, ale mnohem kvalitnější a s větším výběrem. Jen na povrchu bychom našli koření, syrové přílohy, sušenou zeleninu, houby a skladovou část s masem a zavařeninami. Ale obsah nestojí za zmínění, protože se jednalo o opravdu velké množství surovin.
Přímo proti vstupním dveřím visela bílá tabule s nápisy jako „Itálie, Francie, Řecko…“
Naproti skladové části se smála stříbrná police s likéry, destiláty a sirupy pod níž se bělily dvě lednice s šířkou osmdesát centimetrů. Obě lednice skrývaly tajemství. Zvědavost každého člověka by jistě donutila jednu z nich otevřít nebo obě. Mohlo tam být ovoce nebo jiné čerstvé pokrmy.
Až ke dveřím stály nerezové skříňky. Nechtěli pustit cizí osobu dovnitř a seznámit jí s obsahem.
Uprostřed místnosti si povídalo pět lidí o vaření. Někteří seděli na židlích, jiní psali na papíry objednávky. Zcela jasně je nic nevyrušilo, protože pracovali s nadšením a velikou ctižádostí. Jejich spokojenost vznikla tím, že uměli to nejlepší. Všichni se usmívali jako kdyby požili drogu, ale kolem létalo pouze štěstí a radost. Připravovali si práci na víkend. Všichni do jednoho se stali před lety gurmány a z vaření si vytvořili koníček. Prali se s úkolem, který jim zadala majitelka restaurace. Úkol spočíval v tom, že každý chystal něco pro slavnostní narozeninovou oslavu.
Příprava skončila za chvíli a oči všech odborníků pohlédly ke dveřím. Promluvili po jednom a zřetelně pozdravili. Zdravení patřilo k základním slušnostem mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. Ode dveří se ozvala odpověď a objevil se i úsměv, protože radost z kvalitní přípravy potěší každého.
Vždycky snila o tom, že si navrhne svoji restauraci, svoji kuchyň a skutečně se to stalo. Jen kuchyň byla to poslední, co se dodělávalo a viděla jí s nadšením poprvé. Jiný den vybere k detailnějšímu prohlédnutí a zkoumání, co za těmi tajnými dveřmi je a co obsahují skříně. Nemohla se tam zdržet, protože dokreslovala návrh na dům. Kreslení i vaření měla stejně ráda. Vše souviselo s nápadem a to ji živilo.
Šťastná, veselá, spokojená ale velmi zaneprázdněná….