Chladný déšť

"Kap, kap" neutichající déšť bubnuje o skleněnou tabulku okna ve Stevově pokoji. Mladík se opírá o chladivé okno čelem a pohledem se vpíjí do rušné ulice za oknem. Pondělní ráno: všichni jdou do školy, do práce, na nákupy. Jen on jediný sedí doma a studuje strukturu kapek, které neustále překrývají další kapky deště a poté sklouzávají po skle tak lehce jako Stevovy prsty svírající pero kloužou po papíře a píší slova. Píše dopis. Dopis na rozloučenou adresovaný jediné osobě, které důvěřuje.

Milý Darrene.

Je mi to moc líto. Nechtěl jsem Annie ublížit, ale jinak to nešlo. Všichni mne považují za monstrum. Chladné, bezcitné, nebezpečné… ale já takový nejsem. Miluji tě Darrene. Omlouvám se ti za vše zlé co jsem v tvém životě napáchal. Nebudu se ti divit když mne budeš po zbytek života nenávidět…

Steve

Pero mu vypadne z ruky, čelo dosud opřené o chladné sklo sjede a mladík se rozbrečí. Upřímným pláčem. Lituje sebe, lidi kterým ublížil, lituje všechny v jeho blízkosti. Ví že to nemá cenu, žít mezi lidmi. Nechtějí jej. Myslí si, že je zrůda! Bezcitná, zákeřná, násilnická zrůda. A přitom to není pravda. Dokáže být jemný, milý, citlivý, něžný… ale jen pro jedinou osobu-Darrena.

Unaveně přivře oteklé oči, ze zásuvky vytáhle dlouhými hbitými prsty obálku, rozevře ji a nacpe do ní již složený dopis částečně smočený slanými slzami a částečně hořkým deštěm. Načež obálku zalepí a vezme do levé ruky-té která je tzv. od srdce. Nůž dosud svírá v pravé dlani. Se zalíbením na něj pohlédne. Věnuje poslední pohled zamlženému oknu, do kterého stále vytrvale buší kapičky deště a aniž by odvrátil pohled od temného stínu za oknem, pomalu se přibližujícímu k jeho domovním dveřím, pevně sevře nůž a vrazí si jej do srdce.

V tom okamžiku se dveře rozevřou a mladík se zděšeně a zklamaně vrhne k dlouholetému příteli, aby vychutnal poslední spojení rtů, načež tlukot Stevova srdce utichne úplně. Má slastně přivřená víčka. Mladík vezme obálku potřísněnou krví, uhladí stevovy vlasy, naposledy se na něj podívá. Neodolí a políbí ho na teď již chladné rty.

Nebrečí… ví ,že to nemá cenu, Steve by z toho nebyl nadšený. Vstane. Upraví si šálu a vyjde z domu ven do pondělního nečasu. Potom nechá slané kapky na tvářích splynout s deštěm. Déšť je vytrvalý. Jako by brečel celý svět jen kvůli nešťastnému vampýrovi.

"Kap, kap, kap" ozývají se kapky. Teď už nejen deště, ale také zvolna vytékající krve z rány. Stéká po ostří nože až k jeho rukojeti, přes dlouhé, dokonale bílé prsty až ke stříbřitým vlasům, které zmáčí do sytě rudého odstínu.


"Kap, kap,kap" rovněž Darrenovy slzy kapou na cestu, kterou šlape.


"Kap, kap, kap" déšť se uklidnil. To jen padá ranní rosa. Steve se probouzí. Přemýšlí: "Tohle je učiněný ráj!"
Utrhne žlutý tulipán a z něj spadnou kapičky rosy.


"Kap kap"