Maják

Vítr ovývá mou tvář,dívám se do burácejícího oceánu. Uý se smráká,vidím světlo majáku. Je tak vzdálený a přitom tak blízko,tak jako ty. V ruce držím tvé dopisy a přemýšlím. Proč si to udělal? Proč mám patřit jinému muži? Já miluji tebe! Myšlenky mi křičí v hlavě tak,že přehlušují oceán. Zavírím oči avidím tě před sebou,tvůj úsměv,tvůj pohled,cítím tvou blízkost. Otvírám oči,první hvězdy zdobí oblohu. Kéžbych mohla být hvězdou a vidět tě a hlídat tě,aby se ti nestalo něco zlého. Zvedá se vítr,tvé dopisy se mi chvějí v ruce. Bolí mě hlava a srdce. Najednou cítím,že se vše obrací jiným směrem.Pousměji se. Těžko snáším,když se jednou zprávou sesipe můj svět a vznikdne tak velká díra a jako pokaždé vnímám ty jiné možnosti a vím,že už se na věci nebudu dívat stejnýma očima. První slza opouští mé oko. Putujepo líci,míjí nos,rty a visí na bradě odkud padá hluboko do oceánu. Mám pocit,že každou mou slzou se zvedá jeho hladina. pouštím tvé dopis,vítr si s nimi pohrává. Nepustila jsem je,rptože bych tě měl amíň ráda,to ne,má láska k tobě sílí každým dnem. Jen cítím,že začíná něco nového. Něco se ve mě zlomilo,snad důvěra. Vítr ochlazuje mé rozpálené tváře. Přídemi,že dnes je to jen sen,že se probudím a zjistím,že nic z toho se nestalo. Dívám se na světlo majáku a v mém srdci roste přesvědčení,že to zvládnu,že tě miluju anic mou lásku nezlomí.
Vracím se k našemu domovu a zapaluji petrolejovou lampu na naší verandě,aby si se vrátil v pořádku domů,ke mě,do mého náručí. Usínám a těším se na další změny které mi život přinese. Vše se mění z minuty na minutu a já to začínám tak brát.