Proč?

Proč si lidé tak málo váží věcí které mají? Tak málo? Co by za ně jiní dali?!
Co bych já za ně dala? Za ně? Ne, mě by stačila jen jedna jediná věc, ta jediná, kterou já nikdy nepoznám……ale proč?! Proč mě provází to prokletí! Je to to nejhorší prokletí jaké může být!
Vybrala jsem si ho snad?! Toužila po tom?!Tak proč právě mě dal Bůh tento DAR?
Proč zrovna já, zrovna já musím pomáhat všem kolem sebe, ale sama si pomoci nemohu?
Proč se musím dívat na štěstí ostatních, ke kterému jsem sama přispěla a přitom musím trpět?
Jak strašná je přetvářka! Den co den, celý život se tvářit jak nejšťastnější ,,člověk"
pro to zatracený štěstí druhých, když v mém srdci je jen prázdnota a smutek?
Proč já nikdy nepocítím to, co tak ochotně dávám jiným! PROČ…já nepoznám Lásku!
Tolik jim dávám, tak proč aspoň trošku nemohou dát oni mě?
Jen kousek těch krásných pocitů, o kterých mluvívám, ale sama je nikdy nepoznám…jak vůbec mohu dávat lidem štěstí, když ho já sama neznám? Stačila by jen chvíle, jen na chvíli pocítit Ty krásné pocity a pak…pak zemřít! Proč mi nemůže být dopřáno ani jedno?!
K čemu mi je věčnost, když již přítomnost mě mučí?! Kéž bych měla volbu, tu volbu jenž má jen člověk! Proč mě Bůh vůbec stvořil?! PRO VÁS! Jste šťastni, protože já trpím!
Tak na to nezapomínejte a važte si svého štěstí, lásky, radosti…a nezapomeňte, že kuli vám je ochoten někdo trpět, někdo kdo je seslán jen pro vás…váš anděl