SECOND HEARTBEAT

„Letadlo ze směru Heathrow/Ruzyně je připraveno k odletu, toto je poslední výzva pro cestující.“ Hlásí reprák na londýnském letišti, se Zackym skoro běžíme abychom to pitomý letadlo stihli a díky bohu nám je letuška nezavře před nosem.
Když dopadneme na sedačky vedle sebe oba si konečně vydechneme a oba vypijeme půllitrovou láhev vody skoro na ex. No jo, ti kuřáci. Jelikož nás čekají čtyři hodiny letu Zacky zapne notebook a celou cestu se díváme na Noc oživlých mrtvol, Zackyho oblíbenej film. Horory nevyhledávám, ale nevadí mi, nakonec let přežijeme a za chvíli přistáváme v Praze.
Uličkou mezi letadlem a halou oba skoro běžíme, jen abychom už byli se svými kráskami.
„Lásko“ slyším mezi tisíci lidmi hlas své milované a už vidím jak ke mně běží, skočí mi kolem krku a nohama se zaklesne kolem mého pasu, tak tohle jsem nečekal, pár vteřin jsem z její přítomnosti mimo, ale nakonec se začneme líbat tak vášnivě, že je to asi až neslušný.
„Zlato, doufám, že si na čtyři dny netáhneš dvacetikilovej kufr.“ Kouká na mně podezíravě, no jo, tak chodím rád hezky oblečenej.
„Né, jen patnáctikilovej“ zasměju se, obejmu Wiky kolem ramen a jdeme k pásům kde si já i Zacky odchytíme svoje zavazadla. Poté jdeme před halu, kde mi Wiky ukáže svůj stroj – stříbrnočernou Yamahu. Chvíli se ji snažím přemluvit abych mohl řídit, ale bohužel neuspěju, prý až budem v Americe tak si můžu řídit do aleluja, svůj stroj, ale na její ať se opovážim jenom šáhnout. Takže si odevzdaně vylezu na místo spolujezdce a jedeme směr hotel Esplanade, který jsme se Zackym našli a zarezervovali včera. Před hotelem si nabereme všechny svoje věci, Wiky dá poslíčkovi klíče s tim, že jestli jí to škrábne tak je prakticky mrtvej a jdeme dovnitř do hotelu.
Jakmile vejdeme oči všech lidí se stočí směrem k nám a někteří z nich zůstanou nevěřícně zírat s otevřenou pusou. Dojdeme hrdě až k recepci, kde si nás recepční sjede od hlavy až k patě a znechuceně promluví česky. Wiky se s ní chvíli vybavuje, načeš dostaneme klíče od pokoje a jdeme k výtahu, Wiky odsud ještě odběhne, něco recepční řekne a zase přiběhne.
„Cos jí řekla?“ Ptám se.
„Romantickej vzkaz pro Mary a Zackyho.“ Zazubí se a mě je jasný, že to nebylo nic slušnýho, nakonec vejdeme do výtahu kde je takovej ten pikolík co mačká knoflíky. Celou cestu jedeme rychlostí šneka utíkajícího před psem, takže se bavíme děláním obličeju a pak americkou hrou s palci, jelikož moje milá prohraje dostane trest, udělá mi striptýz.
Jakmile vejdeme do malého, ale útulného pokoje začneme se líbat a svlíkat, načež mě Wiky zabrzdí, přiskočí k telefonu a strašně rychle drmolí česky, pak sluchátko položí, zapne televizi a začne se vyzívavě vrtět v rytmu MTV. Pomalu si sundá tričko a pak si vyhrne kalhoty aby si mohla rozvázat svoje vysoké Steely. Na jednu stranu to vypadá dost komicky, ale na druhou stranu je to tak sexy, že můj „nástroj lásky“ asi už moc dlouho tenhle nápor nevydrží. Když má dole i kalhoty pomalu se ke mně začne přibližovat abych jí pomohl rozepnout podprsenku, což udělám ale vzápětí jí za pas stáhnu k sobě.
„Jsi nádherná, víš to?“ zašeptám jí do ucha.
„Jo, už jsem to slyšela, ale je to krásný slyšet to od tebe“ zazubí se a přitulí svoje téměř nahé tělo ke mně.
„Vydržel bych se na tebe dívat celou věčnost, ale máme málo času, tak koukání budem muset zkrátit.“ Usměju se a během pár vteřin se i moje oblečení válí po zemi a divoce se milujeme. Moje milovaná se ve zvukových projevech rozhodně nemírní a mě to ještě víc vzrušuje, nakonec oba splyneme ve sladké agonii orgasmu najednou.
Po krásném milování si jdeme dát rychlou sprchu, oblíkneme se na oběd a vybalíme si věci. Poté projedeme programy v televizi a, že jich je opravdu hodně. Chvíli začneme uvažovat nad tím, že vyrazíme na oběd bez Vengeancových, načeš se konečně ozve zaklepání na dveře pokoje.
„No nazdár, kde se flákáte?“ Ptá se Wiky těch dvou.
„No promiň, ale zkoušelas jet v plnym provozu Prahou? A taxíkem?“ Odpovídá Mary, Wiky chvíli přemýšlí, ale nakonec musí odpovědět záporně.
„Tak jdem jíst, mám hlad.“ Zavelí nakonec Zacky, takže si jen hodí věci do pokoje, který mají vedle nás a jdeme opět k výtahu abychom se světelnou rycholostí dostali do přízemí a do jídelny.
„Hele, taky na vás ta recepční tak blbě čuměla?“ Ptá se Mary, když jdeme kolem ní.
„Ještě hůř. Jo co jste řikali vzkazu?“
„No paráda, Zacky nemohl pochopit, že čest je u tebe normální pozdrav.“ Smějou se obě, nakonec si dáme oběd a já s Wiky se vydáme zkoumat tajemství hotelu, prolezeme všechny vymoženosti co tenhle hotel má, nakonec zakotvíme v baru, kde si dáme pár piv a počkáme než se k nám přidají Zacky s Mary. Spolu s Vengeancem vyzkoumáme, že budeme mít za tři týdny volný víkend, pak po dvou týdnech víkend atd. Prostě najedeme několik termínů, kdy budeme mít volno víc než 24 hodin. Na Vánoce budeme mít volno něco kolem deseti dní a v březnu nám turné končí. Jelikož holky v květnu maturujou tak si je nemůžeme odvést do Ameriky, tudíž se na ty dva měsíce nastěhujeme do Čech a po maturitě si je odvezeme do USA.
Je fakt, že je to dost narychlo, známe se krátce, ale opravdu jsem nikoho nemiloval tolik jako Wiky a co mi ona říkala, tak po mně touží od svých patnácti, takže myslím, že je na tom stejně jako já. Navíc se do té doby několikrát uvidíme a budeme spolu ty dva měsíce, takže kdyby něco, tak můžeme vše zrušit, ale dost pochybuju.
No když všechno konečně doplánujeme, je pomalu deset, takže si dojdeme na večeři, a jdeme do pokojů, já i Zacky jsme dost utahaní z letu, takže si zalezeme do pokoje, dáme si dlouhou klidnou koupel s hromadou pěny a meditační hudbou, u které se předlouho mazlíme, nakonec se navzájem osušíme, zapneme si film Iluzionista, který jsme si půjčili po cestě v recepci a v těsném obětí a neustálém hlazení usneme.

Ráno když se vzbudím a kouknu se na svojí princeznu jak krásně spinká se rozhodnu udělat jí radost. Z koupelny zavolám na recepci ať mi dovezou snídani na tácu a zatímco tác stěhuju k posteli moje milá se probudí.
„Ahoj sluníčko.“ Oslovím jí mazlivě a ona se začne hrabat z postele.
„Ježíš, co děláš?“ Děsí se a odhrnuje peřinu.
„Nesu ti snídani. A zalez, celý to pokazíš.“ Moje drahá se konečně usídlí a oba se nasnídáme, chvíli přemýšlíme co budeme dělat, než Wiky vymyslí návštěvu zábavního parku.
Několik hodin řádíme na kolotočích a střílíme na střelnici, když se vrátíme do hotelu dojdeme se převlíct a hurá na večeři, kam dorazí i Zacky a Mary, celý nově oblečený a obarvený.
Po večeři si zajdeme do hotelového klubu, kde je nějaká diskárna, nikdo z nás by si to sám od sebe asi nikdy nepustil, ale nakonec docela dlouho paříme a věřte mi, že pohledy těch lidí stojí opravdu za to. Ostatně kdy vidíte čtyři zjevy jako jsme my pařit na Lady Gagu?
Diskárnu opustíme kolem čtvrté ráno, vyhrabeme se výtahem do našeho patra a na pokoje a po dlouhé sprše jdeme spát. Opravdu jsme oba dva velice unavení.

Druhý den ráno, když se vzbudím, Wiky ještě spí, obejmu ji kolem pasu a lehce jí líbám na krku. Zamumlá něco česky a otočí se na druhej bok.
„Cože? Nerozumím ti.“
„Jé, sorry, já myslela, že je to Tequila.“
„Tequila? Že tě hladí flaška?“ Podivím se, nějak mi to nejde do hlavy.
„Né, Tequila je můj pes.“ Nakonec mi má milá ukáže fotky a povypráví o svém zvěřinci, divoce se pomilujeme a poté se odebereme na snídani, kde dřepí Zacky s Mary. Pozdravíme se s nima, nasnídáme se a odebereme se do baru na ranní cigaretu a taky vymyslet co budeme dneska podnikat. Nakonec má vyvolená sedne k internetu a najde koncert kapely Punk Floid, kterou já, Zacky ani Mary neznáme, ale třeba to bude dobrý.
Po snídani se dojdeme nahoru převléct a vyrazíme do města cournout po obchodech. Já vím, já vím, jsem jak ženská, ale když mě prostě baví nakupovat.
Po nákupech skočíme na hotel, nepřevlíkáme se, jen se dovymódíme, Wiky pomůžu rozmazat linky jako to nosím já a vyrážíme do víru velkoměsta. Svezeme se dokonce i metrem, což je pro nás se Zackym docela zážitek, v metru si nás dokonce všimnou nějací lidé, kteří nás asi znají, protože si přijdou pro podpis.
Dorazíme do klubu kde se má koncert konat, spolu s Punk Floid jsou předkapela nějací The Fialky, se kterýma se Wiky evidentně zná, sice si mě nevšímá tolik jako jindy, ale nijak mi to nevadí, aspoň můžu omrknout český holky, ale před Wiky pšššš. Stejně nakonec uznám, že mám tu nejkrásnější co se tady v sále vůbec nachází.
Po koncertě, který všichni propaříme se odebereme na hotel, kde si dáme předlouhou romantickou koupel s pěnou, solí a metalem a domluvíme se, že zítra si koupíme něco co budeme mít oba. Prostě abychom se cítili spolu i když spolu nebudeme.
„Zavři oči lásko.“ Poručí mi Wiky když vylezeme z vany, udělám co po mně chce a do ruky dostanu měkký balíček. Když otevřu oči a rozbalím zašedlou látku objevím staré obnošené tričko ZZ Top, chtěl jsem po ní aby mi dala něco svého.
„Děkuju ti princezno, budu ho opatrovat jak oko v hlavě, ale nosit ho budu. Ať mám na sobě něco cos nosila ty.“ Usmívám se, mám vážně radost.
„Něco v čem jsem spala bezmála deset let zlato. Táta mi ho dal někdy v devíti letech, protože se mi hrozně líbilo a líbí se mi doteď. Srdce mi krvácí a právě proto si toho budeš doufám vážit.“ Usměje se, sice posmutněle, ale šťastně zároveň. Poté si lehneme společně do postele, přitulíme se než usneme zašeptáme si jak moc se milujeme.

Je to šílený, ale čtyři dny uběhly tak strašně rychle až to ani není možný. Ani se nenaděju a je pomalu jedna odpoledne a my se ještě pořád rozvalujeme v posteli, mazlíme se a tulíme se k sobě. S vypětím všech sil se nakonec já i Wiky zvedneme z postele a jdeme si zabalit, tedy aspoň já, moje milovaná bude v hotelu ještě jednu noc, a poté jdeme projít město. Chceme si koupit něco stejnýho, nakonec si v Nirvaně vybereme mikinu Emily The Strange, která má na sobě hrudní koš a kosti na rukou, a fialové triko s Cuddlesem z Happy Tree Friends, v sedm dolezeme zpátky na hotel, kde se za tento víkend snad posté milujeme a pak si jen tak povídáme.
„Hrozně se těšim až tě zase uvidim lásko.“ Tisknu k sobě svojí milovanou.
„Já taky. Věděla jsem, že to bude těžký s tebou chodit, ale nevěřila bych jak strašně moc se mi může stýskat.“
„Ani já ne.“ Usměju se na ní a pohladím jí po tváři, už teď se nemůžu dočkat Vánoc, které budeme trávit spolu v Čechách a Silvestra u nás v USA.
V jedenáct večer se vyprdelíme i s Vengeancovýma z hotelu, na letišti se necháme odbavit a další dvě hodiny se bavíme tím, že si hrajeme na ožralí a padáme na lidi, holky nás naučili pár českejch sprostejch slov, takže je vyřváváme a jen čekáme kdy nás ochranka vezme dozadu na krevní test. Naštěstí si nás asi nikdo nevšiml, takže se doplazíme k terminálu, kam bohužel smíme jen my, rozloučíme se s holkama, srdce mi krvácí, ale není zbytí, musíme jít.
Detektorem kovu nás samozřejmě na poprvé nepustí a holky se můžou umlátit smíchy, ačkoli by sami neprošly.
Po nějakých dalších dvaceti minutách čekání a žvanění se Zackym o všech možných blbinách se dohrabeme do letadla a dvě minuty po vzletu už oba spíme.

THE END