Autonehoda na vánoce

Je šilěná zima. Ležím tu na zemi a bolestí se nemůžu pohnout. Když se podívám do leva vidím sníh a v něm spousty červených skvrn. Pootočím hlavu do prava a vidím naše auto na maděru. Hned na proti je ještě jedno auto zakliněné do toho našeho. všude spousty krve, ticho a šílená zima.
Pokouším se dojít na to, co se stalo....ale sem moc unavená a všechno mě tak šileně bolí. Ležím na zádech a na tvář si nechávám padat vločky. Tak krásně zebou že mi jde mráz po zádech. Najednou slyším houkačku a neznámé hlasy. Už vím co se stalo. Vzpomínám si. Jely sme s rodiči na Vánoce k babičce. Au! Tak strašně mě bolí hlava. Pak už si jen vzpomínám jak na nás v zatáčce vybafla oslepující zář světel, křik mámi, skřípáni brzd a ohromná rána po níž následovala tma.
Chce se mi spát a všechno tak strašne bolí ale nemůžu. Někdo mi furt opakuje že nesmím spát a mám ho poslouhat. Neznám ten hlas ale zní příjemně. Mám divný pocit smíšený ze strachem a bolestí která každou sekundu svírá mé tělo.
Zase se probouzím. Tentokrát v bílém pokoji na posteli a v teplu. Mám k sobě napojených spousty hadiček, už mě tak moc nebolí hlava ani nic jiného. Jsem stále unavená a když se pokusím něčím pohnout tak citím pichlavou bolest. Chtěla bych se jít podívat do zrcadla ale jsem jak ochrnutá. Ležím na tvrdé podložce a je to opravdu nepříjemné.
Kde je doktor? Proč nemám aspon polštář? Proč je tu tolik přístrojů a zbitečných hadiček? A co moji rodiče?
Po půl hodině vešla do dveří babička s napuchlími oči a prody slz na tvářich. Tuším že nic nedopadlo dobře a chce se mi břečet taky. Babička si sedla na židli vedle postele. Moc na ni z tehle polohy nevidím ale sem ráda že tu je. Chytla mě za ruku a začala mluvit. Po první věte se mi vedrali slzi do očí. Řekla že o d ted už nebude nic jako dřív. Rodiče sou mrtví a já na tom taky nejsu nejlíp. Najednou se mi začalo velmi težko dýchat a všechny ty přístroje kolem mě začali hrozně nahlas pípat.
Byla sem jak v tranzu. Několik dní po sobě sem jen ležela a nedokázala uvěřit tomu co se stalo. Když sem se zaptala doktora jestli mě pustí aspon na pohřeb tak mi odpověděl že můj stav je horší něž čekal. Mám totiž dna naruplé obratle.
Na tyto vámnoce nikdy nezapomenu! Přišla sem o rodiče, sama se nemůžu ani pohnout a kdo ví jak to semnou vlastně bude dál?! Dožiji se vůbec dalších vánoc?