Loučení

Loučení

Sněží.
Drobounké vločky jí padají do vlasů.
A jemu také.
Stojí naproti sobě.
Očima se vpíjejí jeden do druhého.
Mlčí.
Hlavou jim běží všechny společně strávené chvíle.
A smutek se jim zračí ve tvářích.
Je čas se rozloučit.
Cítí to oba.
Ani jeden se však nepohne.
Dál si hledí do očí.
A po její tváři se najednou koulí první slza.
Snaží se být silný.
Ovládá se.
A ví, že musí odejít.
Hned. Jinak to bude o to těžší.
Pro oba.
Pohladí ji po tváři.
Naposledy.
A snaží se zapamatovat každičký okamžik této chvíle.
Zachvěje se a po tváři jí stéká další slza.
Její horkost se mísí s chladem poletujících vloček.
Poslední pohled do očí.
Poslední dotek jeho dlaně.
Musí najít sílu a jít.
Srdce má rozedrané na kusy.
Ta bolest ho snad zabije.
Ona pláče.

Pomalu se od ní vzdaluje.
Jeho šlépěje ve sněhu jsou tak pravidelné jako tlukot jejího zlomeného srdce.
Petře, neodcházej!
Zůstaň se mnou!
Otáčí se, ale ví, že musí jít dál.
A ona to ví také.
Miluji Tě, šeptá, ale tohle on již neslyší.
Vzdálenost mezi nimi se zvětšuje.
A jeho postava se postupně ztrácí mezi sněhovými vločkami.
Už ho nevidí.
Ve svém srdci jej však bude nosit navždy...