Rozhovor

„Proč jsi tak smutná?“
„Nikdy jsem ani slzu neuronila.“
„Ale tvé oči jsou jich plné.“
„Začíná se stmívat, není to nádhera?“
„Ano, slunce je raněné jako tvá duše.“
„A ten nádherný letní vánek.“
„V sobě máš vichřici.“
„Proč jsi tady?“
„Chci ti být nablízku.“
„Já nejsem smutná.“
„Bolest máš vyrytou ve tváři.“
„Každý den mi radost přináší.“
„Milovala jsi?“
„Soumrak je tak překrásný!“
„Nešťastně?“
„Mně nic neublíží.“
„Tvé srdce je vrásčité.“
„Chci se sem příští rok vrátit.“
„Ranil tě?“
„Je tu tak pěkně, mám tu přátele.“
„Ale jednoho už ne.“
„Mám spoustu přátel.“
„Chceš zapomenout?“
„Proč nemůže slunce zapadat celý den!“
„Proč se trápíš?“
„Netrápím. Ani slzu jsem nikdy neuronila.“
„Ale máš jich plné oči.“
„Proč neodejdeš?“
„Chci ti být nablízku.“
„Mně samota nevadí.“
„Kdysi jsi sama nebyla.“
„Mám spoustu přátel.“
„Co se ti přihodilo?“
„Slyšíš šplouchání vln?“
„Ano, tříští se o kameny.“
„Tříští se o kameny, to ony dělávají.“
„Přede mnou můžeš plakat.“
„Já nemám proč, jsem šťastná.“
„Dnes možná ano.“
„Tohle místo je plné radostí.“
„Ale i strastí.“
„Jdi už, čekají tě.“
„Život je krátký a já tě miluji.“
„To neříkej.“
„Proč pláčeš?“
„On…to jsou jeho slova.“
„Milovala jsi ho?“
„Zemřel.“
„Přede mnou můžeš plakat.“
„Ani slzu jsem neuronila, já hloupá!“
„Byla jsi plná slz.“
„Ten smutek mě zadusí.“
„Pomohu ti.“
„Je to už rok.“
„Byl jistě výjimečný.“
„Milovala jsem, jedinkrát.“
„Já miluji, poprvé.“
„Lásku jsem ztratila, zadusím se!“
„Jen plač, jsem u tebe.“
„Jsi tu?“
„Neodejdu.“
„On tu také byl.“
„Miloval tě.“
„I ty mne miluješ.“
„Jen plač, jsem u tebe.“
„Život je krátký a ty mě miluješ.“
„Ano.“
„Život je krátký, on zemřel, miloval mě.“
„A ty jeho také.“
„Nezapomenu.“
„To doufám.“
„Mé srdce je navždy jeho.“
„Jemu patří.“
„Ale kousek tu zbyl.“
„Věnuj mu ho.“
„Je tvůj.“
„Miluji tě.“
„Dej mi čas, mé srdce bude tvé.“
„Počkám.“
„I já tě miluji.“
„Neodejdu.“
„To doufám.“