Tichá noc

Probudila jsem se uprostřed chladné noci, venku za oknem už padal sníh. Vánoce jsou za pár dní, ale mám se na ně těšit? Chtěla jsem je strávit s někým, koho opravdu moc miluju. Jen on najednou chce být sám. Snažím se to pochopit, ale nějak se mi to nedaří, proto ze zabalím znovu do peřin a přitulím se k němu. Ano k němu co mi utíká a já mám pocit, že už nic nezmůžu. Proto rychle zavírám oči a vychutnávám si jeho něžné doteky. Vím, že spánek mi přinese ten klid, který ve dne nemám, protože pořád přemýšlím, co vlastně bude dál.
Probudí mě jemné volání mého jména, volá mě on, hladí mě, prý se mi zdál zlý sen, nepamatuji si ho přesně, jen vím, že byl o něm. Často ve svých snech řeším to, co nechci řešit ve skutečnosti. Hladí mě a snaží se, abych znovu usla. Je tak neskutečně něžný, že jsou pro mě nepředstavitelné další noci bez něj. Cítím jeho vůni, jeho doteky, jeho vlasy mě lechtají na zádech. Usínám a cítím jeho lásku.
Ráno se probudím a vedle mě je prázdné místo. Odešel, nejspíš jen někam ven, jenže jednou se probudím a on vedle mě nebude, co pak bude dělat? Je možné někoho tak moc milovat? On říká, že mě miluje, z jeho doteků to cítím, ale pak se do sebe uzavře a chce být sám, nemá lehké období. Vím, že musím odejít, jen strašně moc nechci. Nechci být bez něj. Ale nic nezmůžu, to je ta nejhorší bezmoc. Chci usínat dál po jeho boku, proč dva lidé, kteří se tak moc milují nemůžou usínat spolu? Netuším jak tohle skončí a nechci ani aby to skončilo. Přišel za mnou popřát mi krásné ráno, to dnešní krásné je, ale přijdou další...