Hádaly se baňky

Hádaly se baňky

Jednou za rok je den, kdy se dávají dárky a všude se lidé radují. A víte co je to za den? Nevíte? No přece Vánoce! A právě o Vánocích se dějí tajuplné věci.
Je Štědrý den a děti vytahují z krabic vánoční ozdoby a věší je na stromeček. A v jednom domě, na kraji vesnice, už baňky pověsili a dali na stromeček zlaté řetězy. Teď jsou všichni mimo obývák, jsou v kuchyni, chystají bramborový salát a kapry k večeři. V obýváku se začínají dít zvláštní věci. Baňky se samovolně pohybují ze strany na stranu a jedna z nich dokonce promluvila!
„Uf, to zase bylo! Rok čekat v té zaprášené krabici! No ale i přes ten prach jsem krásná. Jsem nejkrásnější!‘‘ Řekla oranžová baňka s černými tečkami.
„Ty a nejkrásnější? No dovol, podívej se na mě! Já jesm mnohem krásnější. Nejsem tak zaprášená a lesknu se. Jenom se podívej!‘‘ Ohradila se sříbrná baňka s vločkami.
„Css‘‘ odpověděla oranžová baňka s černými tečkami.
„Ale holky, nehádejte se. Vždyť všechny baňky jsou krásné!‘‘ Napomenula je bílá baňka s růžovým kostelíkem.
„Všechny jsou krásné? Tak to teda ne! Já jsem krásná a všechny ostatní jsou ošklivé!‘‘ Odpověděly oranžová a stříbrná baňka zároveň. V tom se ozval střechýl.
„Vy a nejkrásnější? To snad ne. Podívejte se na mě, jaký mám krásný špičatý tvar. Jsem jako kapka. A ta má modrá barva. Radost pohledět!‘‘
„ Vaše hádka je zbytečná, nejkrásnější jsem já. Jsem celý průhledný, mám nádech červené barvy a dokonce zvoním. No jenom mi povězte, kdo z vás zvoní?‘‘ Řekl zvonek a pěkrát zazvonil
„Prosím tě, Zvonku, přestaň s tím rámusem! Stejně jsem nejkrásnější já. Vždyť mám modrá očka, růžový nosánek a pusinku, má srst je celá stříbrná. Mňau‘‘ Řekla pyšně skleněná kočička. V tom se začaly všechny baňky hádat. Křičela jedna přes druhou „Já jsem nejkrásnější, já jsem nejkrásnější!‘‘ Bílá baňka s růžovým kostelíčkem se jenom nevěřícně zavrtěla a snažila se tu hádku přerušit. Hádka trvala už několik hodin a baňky ne a ne se uklidnit. Když v tom se otevřely dveře, všechny baňky zmlkly, a vstoupila do nich maminka, která dala pod stromeček papírový betlém a dárky. Všechno pěkně poskládala a odešla do kuchyně. Baňky už se do hádky opět nedaly, byly na sebe rozzlobené. Najednou se ozval zvonek v kuchyni, otevřely se dveře, rozsvítilo se světlo a dovnitř vstoupily děti a za nimi zbytek rodiny. Rozdaly se dárky a všichni z nich byli nadšení a plní radosti. Nejmladší Maruška se podivala na stromeček a řekla:„Maminko, která baňka je nejkrásnější?‘‘
„Ani jedna není nejkrásnější. Všechny mají své kouzlo. Všechny jsou krásné, víš.‘‘
Jakmile to maminka řekla, všechny baňky se styděly, tak moc za to že se hádaly, že všechny málem zčervenaly. Od toho večera se baňky už nikdy nehádaly, protože věděly, že jsou všechny krásné.

KONEC