Z deníku Lisy

Vytržená stránka z deníku Lisy

21.7.2009
PROČ?
Milý deníčku. Dneska si postěžuji. A nejen to! Budu zlá! Možná vytrhnu pár stránek…
Mám si na co zvykat. Ale proč já? Proč zrovna JÁ?! Chci znát důvod..proč..?

Všechno to začalo už před měsícem, když jsem si vyšla na procházku na mé oblíbené místo ve Fadském lese. Je tam menší roklina a přes ni leží spadený smrk. Ano. Ten smrk nad roklinou, to je mé oblíbené místo.
Dopoledne, ještě před svačinou, jsem se chtěla projít. Taky jsem to tak udělala. Zula jsem si baleríny a šla bosá jen v blankytně modrých nepodkasaných šatech. Něco mě tam táhlo víc, než obvykle. Na tom kmeni jsem vždy jen tak posedávala, procházela se z jedné strany rokliny na druhou a vždy mi to úplně stačilo. Ale dnes jsem měla chuť se po té kládě rozběhnout na druhou stranu. Nic mi v tom nebránilo, ani zrak ani mysl. Vše bylo tak, jak má být, až do chvíle, kdy jsem se rozběhla a vkročila na kmen. Udělala jsem pár dlouhých rychlých kroků a pak poposkočila a…
Pak jsem se probrala na mechu. Nade mnou nebe, stromy- počkat! Ne! To nejsou stromy! To jsou keře na okraji rokliny..a! A já sice ležím na mechu, ale to nebe je ode mě dál, než co bývalo.
Když jsem se podívala lépe, pochopila jsem co se stalo. Když jsem poskočila, uvolnila se pode mnou smrková kůra z kmene a já spadla.
Děkovala jsem bohu, že jsem se nezabila. Měla jsem totiž od Papá zakázáno sem chodit, aby se mi prý ,nedej Bože, něco nestalo.
Ale teď? Teď sedím na mechu, na dně rokliny, nikomu jsem neřekla že jdu…
…náhle jsem zaslechla krůčky. Tiché, měkké a přesto slyšitelné krůčky…
„Probůh! Co ty jsi za stvoření!“
Vypískla jsem při pohledu na malého ohavného skřeta v červených šatech. On se na mě podíval a něžně zamrkal.
„Jsem Cloui.“ Řeklo to ,něco' a zmizelo to, teda zmizela Cloui pod mechem.