Slzínek

Skončil den. Srdce je zase o něco chladnější. Nejlepší kamarádka všech básníků znovu hladce klouže po papíře. Znovu vzniká jedinečné dílo, které mnozí zkritizují a mnozí pochválí a v obou případech bude i hodně těch kteří výtvor nepochopí. Nedaleko tvůrce sedí malá postavička se svým batůžkem a se zaujetím sleduje jak grafit špiní papír. Co z toho bude tentokrát? Veselé dílko z kterého čiší radost a moudrost na všechny strany a nebo další melancholická myšlenka, která jemožná moudřejší než její opak, ale znovu zatíží malinkatá ramínka další vahou. Přibývají další písmena, slova, věty a malému tvorečkovi je jasné, že dnes mu do batůžku opět přibude další zátěž .
Jak se zpívá v jedné písni "někde někdo střeží všechny proplakné slzy"...
----------------------------------------------------------
úryvky oné básně od onoho básníka:

začínáš se soustředit na temnou stránku věci
zavřenej jak zvíře v kleci, nevíš kudy jít
mlčenlivý svědci, tvejm starostem přihlíží
dostals lekci, za další přešlap zaplatíš
....
....
v očích sklopených k zemi, jsou slzy na krajíčku
žádnej důvod k úsměvu, kolem krku smyčku
dřív než vítr sfoukl svíčku, jsi zase znova sám
kdy přijdeš na to, proč to takhle dopadá
....
....
Minulost nezměníš, novej příběh začíná
Z kocoviny od vína, realitu nevnímáš
A tvojí hlavou se starý s novým prolíná
přešlap přijde, do pekla se propadáš
....
....
osud naději ti dá a život ti jí veme
komu srdce dáš po tom se zem slehne
jdi dál, když černá kočka překříží tvůj směr
slibný končí na dně, přesto máme na výběr
....
....
Jen měsíční zář pryč odežene stíny
Kudy smůla projde tam zvadnou kopretiny
Na tváři jsou vidět známky....
----------------------------------------------------------
S povzdechem se malý človíček zvedá, z kapsy vytahuje kožený pytlíček a utíká pochytat všechny básníkovy slzy. Jedna, dvě, tři.. Každá další slza je nesnesitelnou vahou, ale Slzínek dál svědomitě a bez řečí chytá slzu za slzou. Když chytí poslední, kožený pytlík je vrchovatý. Ještě chvíli počká jestli ta poslední byla opravdu poslední slzou a pak vylije obsah do svého batůžku kde mají slané krůpěje několikset sester! Básník se svými myšlenkami usíná, Slzínek ještě zhasne lampu a vleze si i se svým batůžkem do pravé kapsy básníkových kalhot, kde pokojně usíná smířen se svým údělem. Ráno, když básníka budí první sluneční paprsky, Slzínek už sedí na knize položené na stole. Žvýká drobečky chleba a počítá, kolik slz už má v batůžku! 5415. Když se dobere konečného čísla básník už je připraven vyrazit do dění dalšího dne a je na něm vidět, že splín ze včerejšího večera je pryč. Slzínek se zaraduje, s úměvem zabalí vše do svého batůžku, včetně několik drobečků a utíká co mu nožky stačí k básníkovi. Po cestě ještě popadne tužku, kterou básník zapomněl na stole a i s ní skočí do právé kapsy u kalhot. Básník vezme klíče, zamkne a i se svým Slzínkem v kapse se ztratí v ruchu velkoměsta.
----------------------------------------------------------
Každý básník a básnířka mají svého Slzínka. Proto dámy a pánové prosím více úsměvů a radosti ať ti mrňousové nemají moc těžké baťůžky. A až budete příště psát rozhlídněte se, určitě Vás od někud sleduje právě ten Váš prcek a modlí se aby to bylo veselé dílko. Další možností je nakouknout do pravé kapsy kalhot nebo kabátu. A pamatujte, to že je nevidíte neznamená, že nejsou!
Jak myslíte, že vzniklo moře? Každý slzínek na konci své cesty vylije svůj batůžek..