Večerní procházka

Vracím se pozdě večer z jednoho večírku, spíš je vlastně dost pozdě v noci. Pražské ulice jsou liduprázdné, jen sem tam se mihne záblesk světel projíždějícího auta. Jdu sám, tento večer mě nikdo nedoprovází ani doma nikdo nečeká, br, je docela chladno. Myslím na uplynulý, vcelku dost nudný večírek a snažím se nějak si zpříjemnit cestu. Zastavím a zapálím si cigaretu. Najednou z dálky slyším dětský smích. "Asi jsem se zbláznil.,"pomyslím si a jdu klidně dál, čím větší vzdálenost ujdu tím je ten hlas(teď už rozlišuji i hlas) a smích hlasitější, jako bych šel přímo k němu. Nedá mi to a přeci jen zpomalím a poslouchám odkud ty zvuky přicházejí, je mi divné, kde by se tu tak pozdě vzalo dítě.
Ale ne není to výplod mé fantazie, to díě tu opravdu je a běží přímo proti mně. Malý a si 4 letý chlapec. Rozhlížím se, kde má rodiče, ale nikoho nevidím, chci ho zastavit, jenže mi uteče a zmizí za nejbližším rohem. Ještě chvíli ho marně hledám, ale v křivolakých uličkách Prahy se mi snadno stratil. Říkám si, že to asi byl jen výplod mé alkoholem omámené mysli a jdu domů. Druhý den je v novinách tituletk: Zmizel arabský princ..."