Ztráta fantazie

I.
Veškerá fantazie je pryč.
Kolik je hodin? Koho to zajímá.
Nemám fantazii. Zmizela a není k nalezení. Potah z cigarety. Protahuji si záda přes židli. Nic. Poslední kapka vína líně klouže do sklenice. Ať třepu láhví, jak chci, nic. Stejně jako se slovy. Jen prázdné řádky.
Odcházím od psaní. Rozhlížím se po ateliéru. Tma. Holé zdi. Jen svíčka v rohu místnosti hází mihotavé stíny, které se vysmívají mé bezmoci. Každý pohyb plamínku mi ukazuje mou nicotu.
Kožešina uprostřed ničeho. Já na ní. Hledím nad sebe a skrz okna mi tvář ozařuje noční obloha. Hledám ve hvězdách inspiraci? Ne! Hvězdy neispirují. Mají své vlastní příběhy a ty nám vyprávějí ve chvílích, kdy k nim jako tonoucí z posledních sil vztahujeme ruce.

II.
Otvírám dveře a místnost, do které vstupuji, je mi povědomá. Znám ji? Už jsem zde někdy byla? Hledám pojítko. Je tma, jen svíce osvětluje malou část prostoru. Holé zdi. Jen stůl uprostřed místnosti. Prázdná láhev, vykouřená krabička cigaret. Vše vypadá jaksi neurovnaně, rozházeně. Přibližuji se ke stolu a najednou mi pod nohou šustí papír zmačkaný do kuličky. Podívám se pořádně a vidím podlahu posetou listy s přeškrtanými řádky. Rozhlížím se po této spoušti, když si všimnu kožešiny uprostřed toho všeho a na ní leží jakési tělo. Jakési tělo? Vždyť to je mé tělo. Jsem to já a koukám proskleným stropem na hvězdy a nevšímám si , že stojím nad sebou.
Lehám si vedle sebe a konečky prstů svrbí. Nedokážu jen tak ležet. Cítím své teplo, které vychází z jiného těla. Slyším svůj dech, jak dýchá jiný vzduch. Vidím svůj hrudník, jak se rytmicky zvedá a zase klesá.
Přetočím se na bok a prohlížím se. Prsty svrbí a mým tělem se jako jed začíná rozlévat chuť smíchaná se zvráceností. Přivoním si ke krku svého těla. Přestávám se hlídat a ochutnávám chuť své vlastní kůže. Moje ruka klouže po hladké pleti obličeje a cítí každou vrásku. Nořím se do vlasů a cítím jejich vůni. Tak známou a přece tak cizí. Cítím ruku toho těla- mého těla, jak klouže po mých zádech a sice jemně ale s jakousi šíleností odhrnuje košily stranou.
Jeden knoflík... druhý... Košile sama sklouzává z těla a já jsem ponořená do vařící lázně vášně. Cítím každý milimetr své pokožky. Líbám každý záhyb toho těla, které se svíjí v záchvěvech slasti. Při každé změně rytmu se to tělo- mé tělo nadechne a skřiví obličej v grimase extáze. Nehty se zarývají do mých zad.
Jak sladké, vědět po čem toužím.
Jak šílené, držet sama sebe v šachu.
Jak perverzní, mít se v rukou.
Jak vzrušující, mučit své vlastní tělo.
Jak maniakální, topit sama sebe ve spodních proudech slasti.
III.
Ležím na kožešině. Těžce oddechuji a hledám sílu vstát. Ve vzduchu visí pach sexu. Ležím nahá a má košile je odhozena na podlaze. Mé spodní prádlo se válí kolem mě. Posadím se a můj ateliér je prázdný. Holé stěny. Prázdná láhev. Vykouřená krabička cigaret. Jen ze svíce kape vosk na podlahu a louže se líně rozlévá.