Bílý day

Tlusté provazy deště bičovaly špinavé sklo zasazené do popraskaného rámu okna. Ústřední topení nevlídně chrčelo, ze všech sil se pokoušeje vytopit čtvercovou místnost zavalenou nábytkem z bazaru. Jediná věc nezakoupená v bazaru se obřadně vyjímala v prostředku pokoje. Postel velikosti letiště se žlutým povlečením jakoby křičela do světa „Hej, tady jsem! Originál, žádná druhá ruka!“, upozorňujíc tak svou barevností na zašedlé stěny, místy protkané žilkami popraskané omítky a plísní utvářející umělecká díla. Neúspěšný pokus o zvelebení pokoje malbami Andyho Warhola ještě více zdůrazňoval jeho ubohou omšelost a jakousi smyslnou nudnost. Barevné koberce uháčkované ze starých tepláků z něj dělaly cikánské doupě, svým způsobem okouzlující svou chudobou. Estetiku pokoje narušovala jen postava sedící opřená o pelest postele, s obličejem v dlaních a kytarou pod nohama. Jedním chodidlem rozhrnovala stohy popsaných papírů rozházených po zemi. Co chvíli vrhala zdrcený pohled na mobil, zda jí někdo nevolá či aspoň nepíše. Ticho náhle přerušil ostrý řinkot zvonku. Malátně se zvedla ze země a zamířila do chodby otevřít dveře.
„Čááu,“ vyhrkla její nejlepší přítelkyně, teď už bývala nejlepší přítelkyně, trpce si pomyslela při pohledu na její zářivý úsměv, „No to bys nevěřila, s kým jsem včera byla venku.“ Nahrnula se do pokoje jako povodeň, vrhla znechucený pohled na podlahu pokrytou papíry, rozestlanou postel a kytaru s utrženými strunami.
„Tys včera taky musela dobře řádit, co?“významně zamrkala.
„Hmm,“ zazněla jednoslabičná odpověď.
„No, tak jsem s nim včera večer šla ven teda, pak jsme šli do nějakýho nonstopu a neměli jsme kde spát, tak jsme šli k nějakýmu jeho kámošovi. Ten tam vytuh‘ a my jsme se začali kousat, a pak k tomu konečně došlo. Ježiš, to bylo tak úžasný, se mi o tom i zdálo, úplně hustý, byl fakt dobrej, akorát mám odřený nohy z toho jak je kostnatej.“
„Hm a dál?“
„Nic. Pak jsme jeli domu, ale o víkendu bych zase měla bejt u něj, pokud jeho rodiče vypadnou. A mam domluvený, že budu mít pátky v práci volný, že místo mě bude nějaká brigádnice, protože on v pátek nemá školu, tak abysme byli spolu,“ šťastný úsměv, nevědomé prohrábnutí vlasů. Znechuceně pozorovala tu scénu. Proč se pořád chová jako malé dítě? Co je mi do toho, co s nim dělá? Nestačí, že jsem celou dobu musela poslouchat ty její stížnosti, neustále jí vysvětlovat, jak co myslí? Vždyť o jejich vztahu vím víc než oni dva dohromady.
„Tak to je dobře. Konečně si přestaneš stěžovat na nedostatek sexu,“ mdle se usmála.
„Nesnaž se bejt vtipná.“
„Nejsem vtipná. Jen zrovna nemám náladu poslouchat veškerý detaily z tvýho milostnýho života.“
„Aha…Jo a mluvila jsem i s-“
„Nechci to vědět. Přestaň pořád řešit moje vztahy za mě, ok? Víš, jak si musí připadat, když za nim pořád někdo chodí a ptá se ho na mě? Jako blbec. A mě rovnou můžete zbavit svéprávnosti, stejně jste to už udělali.“ Všechno to bylo jako z úst někoho jiného. Byla to pravda, kterou v sobě nosila delší dobu a nechtěla ji pouštět ven jen tak. Bolelo to, ale bylo to tak a nic se s tím dělat nedalo. V poslední době jí připadalo, jako kdyby nikoho nezajímalo, že má také svoje problémy, jen z každé strany poslouchala, jak je kdo šťastný a jak ti nešťastní potřebují psychickou podporu, ale když někoho potřebovala ona, nikdy tu nikdo nebyl.
„Proč se mi vždycky snažíš za každou cenu zkazit náladu? Na tvoje psychotický výlevy fakt nemám náladu. Nazdar.“
Slyšela prásknutí dveří. Znaveně se svezla na zem, promnula si oči a zamyšleně se podívala na struny trčící z kytary. Natáhla se pro mobil a s veškerým sebezapřením z něj vytáhla simkartu. Hodila ji do popelníku a podpálila spolu s poslední cigaretou. Zhypnotizovaně zírala na plamínek, který vyšlehl a vzápětí zmizel. Puch spálené hmoty nevnímala, viděla jen tváře lidí mizejících v kouři. Sebrala telefon, nechala se ovanout mrazem a deštěm z otevřeného okna a švihla rukou. Dívala se, jak letí, dopadá na zem a rozbíjí se na tisíc kousků. Zlehka se usmála, pustila topení úplně naplno, otevřela v pokoji všechna okna dokořán a začala navlékat struny. Když skončila, hodila si kytaru přes rameno a odešla. Otevřenými dveřmi bylo vidět, jak uvnitř doutná cigareta ledabyle položená na popelníku.