Stín a přízrak

V opuštěném domě žil stín. Padlý stín, který byl roztrhán na několik kusů. Plazí se po domě a hledá úkryt před sebou samým. V pokoji kde nejsou dveře, ale jen dvě okenice - zde musí přežívat. Tisíceré oči na něj mrkají z ulity. U postele se krčí rozplizlý přízrak. Jeho ruce jsou dlouhé větve hledající svou oporu. Krátké a tlusté nohy pochodují po místnosti sem a tam. Na posteli leží nebohá panenka. Němá ústa křičí agonií. Už tolikrát ji znásilnil a ona nemůže utéct. Nožičky ji utrhl a strčil do svého chřtánu. Šatičky jsou pošpiněné oplzlými činy. Vlásky má rozcuchané a plné slin.
Stín nahlíží z okna. Před domem stojí stará lípa a na něm jeho pohupující se tělo. Houpe se na větvi. Ta větev tam už tři roky není. Prach s vodou tvoří celek. Slunce s rosou si nerozumí. Ani ptáci nerozumí všednímu dni. Stín také odmítá.
Dřevěná podlaha je samý roztoč a mšice. Přízrak se prochází po pokoji. O boty se mu zachytávají vlasy. Je jich tu tolik, že sotva lze spatřit začátek a konec pokoje.
Pavučina se před měsíčním světlem stydí. V místnosti se objevují slova na zdech. Stín je čte nahlas, aby zmizela. Z úst vychází azbestový zápach. Míchá se s pšenicí a jablkem. Žel těm, kdo se nadechnou.
Jaká zvěrstva činí na svých dětech! Jejích paže schované pod hromadou vlasů. Oči a boty křičí z propadliště pod postýlkou. Hysterie a smích se smíchávají a vzniká lahodně kyselý nápoj. A přízrak se z něj vždycky rád napije. Nabízí stínu, ale ten odmítá a místo toho si trhá svou kůži. Tu pak strká mezi trámy a škodolibě se směje. Dvě díry místo očí jsou temnější a ústa jsou sladší. Chutnají po medu a jahodách. Stín to ví a líbá zdi. Líbá přízrak a upadá do slasti.