Všechno zlý je k něčemu dobrý

Minulý rok mě vyhodili z práce, neprotestoval jsem. Jsem toho názoru, že všechno zlý je k něčemu dobrý. Budu mít teď alespoň víc času a nebudu pořád ve stresu.
Cestou domů mě přepadl lupič, odevzdal jsem mu vše: hodinky, peníze, boty. Neprotestoval jsem, asi to potřebuje víc než já a třeba mu to udělá i radost.
Když jsem tuto zprávu o vyhazovu a přepadení oznámil doma, manželka řekla, že se chce rozvést. Neprotestoval jsem, budu moci být víc s kamarády a nikdo mě už nebude bít.
Za dva měsíce se konal rozvodový soud. Vše: byt, auto, děti dostala manželka. Mně zůstal lustr po babičce, dvoje kalhoty, košile a dluhy. Neprotestoval jsem, nastěhuji se k nějakýmu kámoši a co mi bude chybět.
Za asi 14 dní mi hostinský Na kládě řekl, že už na dluh nedostanu. Neprotestoval jsem, stanu se abstinentem a budu mít zdravá játra!
O další tři dny později mi kamarád oznámil, že mám okamžitě opustit jeho kvartýr, prý si tam místo mě dovede nějakou ženskou. Neprotestoval jsem, budu bydlet u Armády spásy a budu mezi lidma.
Po dvou hodinách hledání jsem zjistil, že v naší vesnici žádná Armáda spásy není a ubytovávám se pod mostem přes řeku Svratku. Ani v této chvíli neprotestuji, stejně nemám už komu.
Tu noc je hrozná zima, je leden a já mám jen slabou bundu a tepláky. Teplota klesá k mínus deseti stupňům. Mám chuť protestovat, ale nějak to už nejde.
Ráno se budím mrtev. Jsem celý tuhý a vidím nad sebou dva zaměstnance pohřební služby. Jak jsem strnulý, nemůžou mě srovnat do té malé rakve, kterou si na mě přivezli. Nakonec, jeden z nich bere z výbavy pohřebního auta kladivo a pro větší skladnost mi přeráží obě nohy. Pak se na mě podívá a zeptá se: " nějaký protesty mladej"?
"Já? Nikdy"! pomyslím si. Ale v tu chvíli vidím, jak se nade mnou objevuje vrchní kryt rakve a pak už je jen tma...