Smrt neni překážka

Bylo jednou jedno opravdu nešťasné děvčátko, které chtělo být moc andělem. Chtělo být andělem proto aby mohlo chránit neviné duše, a aby nikdo nemohl ublížit hodným lidem. Nechtěla prostě vidět jak se jiní lidi trápěj, ona totiž věděla jaký to je, věděla že srdce trpí když je ubližováno a že se stím dá jen těžko vyrovnat. Věděla že se má nakoho obrátit, když jí bylo zle, ale prostě jaké koliv povídání jí nepomohlo, pořád byla ve vnitř na vše tak stašně sama.. A proto začala toužit po smrti smrt pro ní znamenala něco jako vysvobození.., vysvobození od těch věčnejch řečí a tý bolesti, která se jí pořád vracela. Tak strašně jí bolelo srdce, tak strašně moc se potápěla a šla ke dnu jako TITANIC. Přála si smrt tak stašně moc, že už se několikrát pokusila spáchat sebevraždu, ale vždy se našel nějaký anděl co jí zachránil.. Den co den její tmavě modré oči zaplavovaly slzy..ty slzy byly černé, byly černé jako její černé myšlenky. Pořád nemohla pochopit proč zrovna ona tak trpí vždy se snažila být na všechny milá a pomáhad co to šlo. A žiwot se jí teť tak odvděčuja přišla o svou lásku, kamarády a to jen díky tomu že se uzavřela do černa...Ale ona se tam uzavřela kvůli nim, protože jí pořád ubližovali.. Jednoho dne ale poznala někoho tak vyjímečného, hodného a milého poznala opravdového přítele kterej jí bral takovou jaká je...a pomáhal jí jen jak to šlo. Najednou změnila názor na svět začala se smát a z jí a její kamarádky se stala nerozlučná dvojka vše bylo tak strašně fajn a ona byla tak šťasná tak stašně moc jí hřálo srdce..nikdo si nedovede představit jak. I její nowá kamarádka byla velmi štasná byly to prostě nejlepší kamarádky. Ale jednou kolem 15:30 se něco stalo..měla jít ven se svím andělem ( se svou nejlepší kamarádkou)čekala na ní přes silnici na lavičce. Ale ona vždy rozumné děvčátko se nerozhlídla a vletěla přímo pod auto, byla na místě mrtvá. Její bledá tvář a tekoucí krev z nosu jí dělali ještě víc newinější než byla. Tak stašně už nechtěla smrt, protože byla tak strašně šťasná, ale nic už se nedalo dělat byl konec. A ona šla do nebe...a její kamrádka? Byla ztoho tak stašně nešťasná, ona to všecko viděla jak ta nehoda vypadala jak její usměv najednou skončil. V noci jí budili noční můry nemohla stím žít, a proto spáchala sebevraždu skočila pod vlak, protože jí tak strašně milowala. A z toho plyne..když člowěk najde opravdového přítele smrt pro něj neni překážka..