Miluju tě

Plavala jsem v jezeru krve, bylo hluboké, moc hluboké, věděla jsem to, věděla jsem že musím plavat jinak se utopím. Plavala jsem, věděla jsem, že může umřít. Vedle mě plavalo něco studeného, bílého, hrozného s tvým mrtvým výrazem.
Bylo to tvé zmučené tělo, najednou se objevil ostrov a já tě na něj vytáhla, tvé tělo bylo plné modřin a drobných zranění. Usměv se ztratil v tvém dokonalém obličeji.
„Ne prosím, Eriku!“ o co prosím je pozdě, nebo vlastně brzo ráno než odejdu do školy. V kalendáři byl datum 11.2.2010.
Tak už je to rok, kdy jsem tě naposledy viděla, kdy ses na mě usmál , a já tě pohladila po tvých zlatých vlasech. Byli jsme spolu, každý den, hodinu, sekundu jsem pořád myšlenkami u tebe. Proč ty a ne já? Proč ty, když za to můžu já?
Nikdo tě neznal, jenom já a nejsem si tím jistá… Jisté je to, že tě už nikdy neuvidím, jenom v mých děsivých snech, každou noc.
Potřebuju tě. Chybíš mi. Miluju tě, dřív jsem to nikdy neříkala na hlas, ale miluju tě, miluju, miluju, miluju, trochu pozdě. Můžu to říkat jenom černému žulovému kameni se zlatým nápisem:
Zde leží Erik Novotný
narozen:10.12.1990
Tragicky zemřel:11.2.2009