Kap... kap... kap...

Kap… kap… kap…Stále a dokola kape zrezavělí kohoutek ve starém domě uprostřed ponuré ulice na okraji města. Kap… kap… kap…

Dívka tam sedí na podlaze a tiše vzlyká. Proč??? Ví jen ona sama a ten, kvůli kterému pláče… kap… kap… kap… Zaposlouchala se do tichého odkapávání vody a vzpomněla si proč? Proč jí to vše udělal? Myslela, že ji miluje, ach ta naivita, teď se proklíná za to, jak byla důvěřivá…. Šlo jen o sázku, jen pouhopouhou sázku, on se vsadil a vyhrál. Vyhrál díky ní, protože se s ním vyspala, protože ho milovala.

Dívka zvedá třesoucí se ruku ve které drží hladovou žiletku, zrezavělou žiletku, kterou našla v tomto opuštěném domě, v domě ve kterém se před několika lety zabila dívka pro neopětovanou lásku. I tato dívka, která tu teď sedí, touží po tom tichu a klidu onoho života ale proto, že ji život tak zradil, důvěřovala lidem a ten koho milovala ji podvedl… kap… kap… kap… Ruka se žiletkou klesá k zápěstí a pomalým pohybem rozřezává kůži, ze které začíná vytékat rudá krev, dívka nikam nepospíchá, chce bolestí těla překřičet bolest srdce, které krvácí stejně jako její zápěstí… kap… kap… kap…

Pod dívkou se tvoří kaluž krve a pomalu ale jistě ztrácí vědomí, těší se až skončí tento prokletý život, až ji přestane bolet její důvěřivé srdce… kap… kap… kap… nikdo dívku hledat nebude. Proč? Protože se všeho vzdala jen a jen pro něj a ten si na ni již nevzpomene, vyhrál přece sázku a to stačí ne?! Co je mu po nějaké dívce! Dívce, která ho milovala. Pro něj se vzdala celé své rodiny, kamarádů jen a jen pro to, aby s ním mohla trávit každou chvíli. Teď je ale vše nadarmo zničeno, třeba je jí tam někde lépe…kdo ví?