Samota

Čas letí a ty tady sedíš a koukáš do prázdna. Samota tě pomalu užíra ze vnitř ven a ty přemýšlíš jak ji porazit, pokořit, vyhnout se ji. Nedaří se ti nic a zůstáváš pořád sám. Je marné čekat, že někdo zazvoní u tvých dveří. Upadáš v zapomění apomaličku chápeš, že si za tu samotu můžeš jen a jen sám. Hrozný pád dolů, děsný křik smrtelný pot. Pak šok a probuzení se opět do samoty. Mlčky koukáš jak ti stárne tvář a na vlastní kůži pociťuješ pocit zapomění. Koukáš do zrcadla a zjištuješ, že už vlastně nevíš kdo jsi. UPADL JSI V ZAPOMNĚNÍ.