Kadeřník

Paní chtěla být krásná, byla doba afra.
Paní chtěla být krásná a neměla afro ráda.
Chtěla na svou hlavu obyčejnou trvalou.
Chtěla na svou hlavu tu nejobyčejnější trvalou jaká je mezi obyčejnými trvalými možná….
Našla odvahu mezi všemi těmi afry a šla ke kadeřníkovi...

Odešla s afrem.
Měla hlavu kulatou jako pampelišku, plnou malilinkatých kudrlinek, plnou malých drobných otazníčků.

Její dceři se pampelišky líbili, líbila se jí i maminka pampeliška.
Radostně svou maminku pozorovala s jiskřičkami v očích,
Její maminka se proměnila v Královnu pampelišku….

Paní se pampelišky líbili míň, vlastně se jí moc nelíbili, a nenáviděla pampelišku na své hlavě.
Celý zbytek dne hlavu namáčela a zase sušila, zoufalá ji gelovala, fénovala a tužila.

Až k večeru padla do postele jako velmi unavená a nešťastná žena.
Celodenním snažením se jí podařilo z dokonalé koule na své hlavě vytvořit dokonalou polokouli.

Paní přestala být pampeliškou… její dcera posmutněla…