2. - Nejlepší přítel

"Jaku! Jacobe Blacku to je hrozně nefér!" křičela jsem na Jaka se smíchem, když jsme běželi lesem za kořistí. Moc dobře věděl, že mi nejvíc chutnají pumy, stejně jako tátovi, a aby mě naštval, tak si pro ni právě běžel a já ho bohužel nemohla předehnat. Nasadila jsem co nejrychlejší tempo to šlo a pak jsem skočila. Bohužel to nevyšlo a jak Jacob popoběhl, skončila jsem mu na zádech. Běžel dál. Z jeho vlčí tlamy se ozval štěkavý smích. Začla jsem se smát taky. ´Aspoň mě dopraví k té pumě a třeba ho pak přecejen nějak přelstím!´říkala jsem si. Jake se zastavil za stromy. Puma se tím směrem obezřetně dívala. Jake zavrčel a skočil po ní. Chvilinku se rvali a pak puma poadla k zemi. Já k nim mezitím došla a se sladkým úsměvem jsem si připravovala proslov k tomu, jak mi by mohl nechat tu pumu a sám by si mohl ulovit třeba losa. On ji ale dostrkal čumákem ke mě a kývnul, že je moje. Zářivě jsem se usmála a ubohou mrtvou pumu vysála. Chvíli jsme ještě lovili a pak jsme se vydali domů. "Závod?" zeptala jsem se ohromného vlka vedle mě. Tomu zazářili oči a zavrtěl hlavou. Najednou do mě prudce šťouchl čumákem a vyhodil si mě na záda. ´Občas se chová jako dítě víc než já.´ řekla jsem si v duchu s úsměvem, zatímco jsme mířili domů.

Když Jacob zastavil před domem, na verandě stála mamka i s taťkou. "Ahoj!" usmála jsem se na ně a slezla jsem z Jaka. "Jacobe, nemyslíš si, že ji trochu moc rozmazluješ?" zasmál se táta. Jacob trochu zavrčel, ale v očích mu bylo vidět, že to bere jako legraci. "Jaku, prosím, jdi se proměnit a přijď do domu." udělala jsem na něj psí obličej. Olízl mi tvář a odběhl do lesa. Zasmála jsem se. S Jakem bylo všechno takové... jednoduché. Hezké. Milé. "Edward ti uvařil omeletu, nemáš hlad?" ozvala se najednou máma. "Teď jsem byla na lovu mami!" zvedla jsem obočí. "Měla bys jíst i normální jídlo." zamračila se trochu. "Vy ho taky nejíte!" zamračila jsem se pro změnu já. "Jacob jí normální jídlo..." zamručela mamka. "Já nejsem vlkodlak, ale upír!" usmála jsem se na ni vítězně. "Ale napůl, a napůl si člověk, stejně jako Jacob." vložil se do toho táta. "Nechtě to na mě." řekla jsem nakonec unaveně a šla jsem dovnitř. Za chvíli se tam objevil i Jake. "Nechceš se jít ven projít?" zašeptal mi do ucha, když všichni začali debatovat o nějakých lékařských věcech, které se sice týkali mě, ale nerozuměla jsem jim ani ň, stejně tak Jake. "Jo jasně!" kývla jsem a vytratili jsme se z domu. "Jaku, vyprávěj mi něco o vlkodlacích." zaprosila jsem, když jsme došli k řece a šli proti jejímu proudu. "No... A co chceš vědět?" zeptal se a bylo vidět, že trochu znervózněl.