4. - Slepec a slunce

JACOB BLACK

Ani jsem se neobtěžoval sundat si kraťasy, abych si je neroztrhl. Vlastně to ani nešlo, smutek, vztek, lítost a bolest mě roztřásli tak, že ze mě byl vlk raz dva. Ona bolest mi z krku vydrala srdceryvné zavytí a já už uháněl k lesu, neohlížel jsem se za řekou, domem Cullenových nebo mojí největší a jedinou, absolutní láskou Renesmé. Běžel jsem a snažil jsem se ponořit své myšlení pouze do mé vlčí části mozku, aby to tolik nebolelo. Ale marná snaha, duši mi to drásalo čím dál tím víc.
´Mrzí mě to Jaku!´ozvala se v mé hlavě Leah. ´Jdi pryč!´pomyslel jsem si zuřivě a přidal. ´Jaku, to bude dobré...´řekla bolestně. ´JDI PRYČ LEO!´zařval jsem v duchu a ona se se vzdychnutím za chvíli ztratila. Byl jsem sám. A doufal jsem, že to pomůže. U všech ostatních ze smečky to šlo TAK hladce! Jejich protějšky je milovali dřív, než si to stačili uvědomit. Sam s Emily se budou brát, Quil je s Claire štěstím bez sebe, i dkyž je to maličké dítě, už teď ho ta holčička miluje. Všem to vyšlo. A ode mě Nessie utekla... Proč?! Znova jsem zavyl. Nechtěl jsem se vrátit. Nejspíš už nikdy.


RENESMÉ CULLENOVÁ

Běžela jsem k domu, ale u něj jsem se nezastavila. Běžela jsem dál a doufala jsem, že snad ode všeho uteču. Pořád jsem měla v hlavě jeho bolestný výraz a následovně jeho vytí, které mi rvalo srdce. Věděla jsem, že mu ubližuju, věděla jsem, jak strašně MOC mu ubližuju, ale potřebovala jsem si to rozmyslet. Jakoby se vám splnilo něco, co jste si vždy přáli, co vám vždy přišlo skoro samozřejmé a přirozené jako dýchání, a najednou jste se toho lekli. Potřebovala jsem si ujasnit, jestli Jaka skutečně miluju. Potřebovala jsem vědět, jestli ho nezraním ještě víc. Dál jsem běžela. Začali mi téct slzi. V dáli se ozvalo další bolestné zavytí. To stačilo. V mém upířím mozku mi stačila setina vteřiny na to, aby mi proběhly před očima ty měsíce strávené s Jacobem. Věděla jsem, že nechci aby to skončilo a věděla jsem, že chci mnohem víc. A veděla jsem, že ho musím okamžitě najít a říct mu to, než se stane něco ještě horšího. Otočila jsem to a nasadila jsem své nejrychlejší tempo. Běžela jsem do La Push, třeba je tam. Když jsem tam přiběhla, uvítal mě nic netušící Billy. "Billy, kde je Jake?!?!" vychrlila jsem na něj hned, jak jsem doběhla. Billy se na mě nechápavě podíval. "Já myslel, že je u vás." Zoufale jsem povzechla a rozhlížela jsem se kolem sebe; doufala jsem, že se snad můj milovaný vlk od někud vynoří. Bylo až děsivé ticho, jen bylo slyšet šplouchání vln z pláže. "Co se stalo, Ness?" zeptal se po chvíli Billy. "On... říkal mi o otištění..." vyrazila jsem nakonec ze sebe. "Aha..." očividně mu vše došlo. "Musím ho najít, musím mu říct... Ach bože, Billy, kde sakra může být?!" zmocňovala se mě hysterie. "Běží pryč, mylsím že míří až za hranice." ozvalo se najednou za mnou. Byla to Leah a dívala se na mě tak, že mi bylo jasné, že už ví všechno. "Jak ho můžu najít, dohonit? Aspoň mi řekni směr,Leo!" zakřičela jsem zoufale. Leah kývla na východ. "Dík." řekla jsem suše a rozběhla jsem se. Nebyla jsem tak rychlá jako Jake, ale mohla jsem doufat, že třeba budu mít nával adrenalinu či co. Běžela jsem a za chvíli jsem narazila na jeho pachovou stopu. Naštěstí mi stopování celkem šlo a tak jsem to brala různými zkratkami a nakonec jsem asi po hodině v dálce uviděla svého vlka. "Jaobe!" zakřičela jsem zoufale a nepřestávala jsem běžet. Zato on se zastavil. byl stále zády ke mně. Doběhla jsem až k němu. "Jacobe, promiň mi to prosím, nevím co mě v tu chvíli napadlo, já nevím, asi jsem se lekla, ale... Jacobe, podívej se na mě!" říkala jsem mu zoufale. Vlk pomalu otočil hlavu. V očích měl vepsaný smutek. "Jacobe Balcku, miluju tě. Miluju tě strašně moc. Vrať se se mnou prosím!" dívala jsme se mu do očí a šeptala jsem ta slova. Oči jakoby se mu rozzářili nadějí. Olízl mě a já se rozesmála a objala jsem ho. On si mě pak vyhodil na záda a rozběhl se se mnou k domovu. Marnost nad marnost, stejně by byl rychlejší než já. Bylo mi nádherně. Štěstí se opět vrátilo a já pevně objímala vlka, kterého jsem milovala.