Představení

Seděla tiše a usmívala se. A ani si sama neuvědomovala, že to přichází. Ta chvíle, kdy ona je jen divákem. Že už nikdy nebude mezi nimi. Že se sama, dobrovolně vzdává všeho, co si za tu dobu vybudovala. A pocit radosti střídala úzkost. Ale nakonec přeci jen cítila uspokojení. Když teď odejde, všichni budou říkat, že je zbabělec, že to nevydržela. A jak mohla. Zrovna teď. Ale ona nemůže jinak. Jsou tu jiní, kteří chtějí to, co má ona mnohem víc. A ona nedokáže jen tak sedět a nevšímat si pocitů druhých. A jak tak sledovala, porovnávala, pochopila, že už tu pro ní neni místo z nějakého důvodu. Potlesk. Poklona. Opona. To jsou věci, které už znát nemusí. A až se zvedne, vezme kabát. A zmizí jako pára. Rychle. Tiše. A jediné, co po ní zbyde jsou jen vzpomínky. Veselé, radostné. Alespoň v to doufá. A když ve tmě naposledy zavlaje lem jejího kabátu, možná i ty vzpomínky vyprchají. A zůstanou jen lidé. Lidé, kteří pro pýchu neviděli to, proč chtěli žít. Pro co má cenu žít. Pro samou pýchu zapoměli smysl života.