Pass into hell

Zima. Všude kolem mě je jen hrozná zima. Už ani nevnímám okolní zvuky a to, že kolem občas někdo projde vnímám jen jakoby z dálky. Choulím se do své bundy a hlavou se mi honí černé myšlenky. Jak tohle všechno dopadne?

Všechno začalo zcela nevinně. Začala jsem chodit na střední školu, poznala nové kamarády a novou partu lidí, kteří si uměli život užít se vším všudy. Chtěla jsem patřit mezi ně, ale zároveň jsem chtěla být dobrá ve škole a všem ukázat, že na to mám. Hlavně našim. Nikdy mě nebrali vážně a na první místo si vždy prosadili moji sestru. O tři roky mladší Natašu. Všechno jsem vždycky odnesla za ni a nikdo se nezajímal o to, jestli mě odsoudili právem.

Náš program byl docela různorodý. V týdnu jsem s nimi trávila jen chvíle do odjezdu autobusu tudíž nevím jak probíhal jejich všední den, ale víkendy patřili pařbám. Pátek a sobota. Tyhle dva dny jsem trávila v alkoholovém opojení a vůbec mi nevadilo, že tímhle chováním od sebe odpuzuji své spolužáky. Měla jsem přece partu.

Na jedné takové sobotní akci, kdy jsem byla unavená už z předešlého dne, jsem potkala Jakuba. Bylo mu 18 a chodil do třeťáku na průmyslovku. Celý večer jsme spolu proseděli v příjemné hospůdce, dál od mých kamarádů. A já se tehdy poprvé po dlouhé době domů vrátila střízlivá a hlavně šťastná. S Jakubem jsem se začala vídat častěji. Měl o mě zájem a já se bezhlavě zamilovala. Jenže…Pořád tu byla parta, která si na mě dělala nároky. Už jsem s nimi netrávila tolik času a víkendy jsem věnovala Jakubovi. S ním jsem trávila čas různými aktivitami. Nerad chodil na diskotéky a já se mu ráda přizpůsobila. Konečně jsem našla smysl, proč žít. A ke štěstí jsme nepotřebovala ani alkohol, ani cigarety.

Jenže ani tohle štěstí mi nevydrželo dlouho. Chodila jsme s Jakubem 10 měsíců, když mi jednou řekl, že už se mnou nechce být. Našel si jinou dívku. Byla od nich ze školy a měla po městě lepší pověst než já. Přece jen sem trávila s partou mnoho času a spousta lidí mě znala. Bohužel si o mě nikdo nemyslel nic pěkného.

Tahle událost mě zničila. Zase jsem tápala po pomyslném dně a nevěděla jsem jak se dostat nad hladinu. Vyhledala jsem lidi z party. Vzali mě zpátky mezi sebe a můj životní rytmus se vrátil do původních kolejí. Pátky a soboty jsme věnovala pařbám. Začala jsem zase pít a kouřit a v sedmnácti ze mě byla úplná troska. Ve škole jsem měla problémy, doma už se mnou nemluvil nikdo a spolužáci mnou opovrhovali. Začala jsem uvažovat o tom, že ze školy odejdu. Parta mě v tomto rozhodnutí podpořila a já ze školy opravdu odešla.

Reakce mých rodičů byla bouřlivá. Vyhodili mě z domu a já se během jedné minuty stala bezdomovcem. Neměla jsem peníze, neměla jsme kde bydlet a neměla jsem nikoho, kdo by mě v té chvíli podržel za ruku a řekl mi, že to bude zase dobré.

Nějaký čas jsem bydlela s Tomem, šéfem party, ale nebylo to ono. Tom bral tvrdé drogy a mě do nich tlačil také. Už od mala mi naši vštěpovali do hlavy, že drogy jsou zabijákem lidstva. Odstěhovala jsem se od Toma ke Kátě. Dívka mého věku, která bydlela na internátě. Každý den jsem tajně odcházela a zase přicházela k ní na pokoj a radila se s ní, jak dál. Bohužel ani u ní jsme nemohla být napořád. Jednou nečekaně přijeli její rodiče a z internátu mě na minutu vyhodili. Skončila jsem zase u Toma. Svezla jsem se ještě hlouběji. Začal jsem fetovat. Bylo mi krásně. Žádné starosti, jen radosti. Jednou přišel Tom s něčím novým. Prý je to extáze štěstí a mě jen pomůže, když si ji vezmu. Nechtěla jsem. Odmítáním jsem Toma jen popudila a on mi danou látku píchl sám. Svět se mi začal točit před očima a pak jsme omdlela.

Probudila jsem se venku, ve sněhu a promrzlá až na kost. Je mi zima a zase začínám ztrácet vědomí. Chci křičet o pomoc, ale nejde to. Nechci tady umřít. Chci žít a všechno napravit. Jít domů a omluvit se. Mámě, tátovi… Nevím jestli budu mít ještě možnost. Po tvářích mi stékají slzy. Chci žít. Usínám a já se bojím, že napořád. Nechci zemřít, prosím….