Konec

Je konec. Skončilo to. Tak náhle a nečekaně. Jedinou sms. Ale nedokážu se ho vzdát, prostě to nejde. Miluju ho pořád. Nechci ho ztratit!! Chci s ním být… Ale nemůžu. Proč? Všichni mi říkají ať ho nechám, tak jsem je poslechla, ale teď uvažuji jestli jsem neudělala chybu. Proč bych měla poslouchat ostatní? Mám se řídit srdcem nebo rozumem? Je to velmi těžké. Každou noc brečím, nevím, co mám dělat. Vrátit se k němu nemůžu, být bez něj také ne… Jsem naprosto zoufalá. Přátelé říkají, ať na něj zapomenu. Jenže to nejde! Pořád ho miluju a jen tak se odmilovat nejde! Kéž bych věděla, jestli to cítí také tak …? Vím, že mi lha každý den, každou minutu, i sekundu… Ale přesto se ho nedokážu vzdát!! Co na něm tak miluju? Čeho se nedokážu vzdát? Té jeho namachrované přetvářky? No to snad ne?! Vím, že je to ledovej namyšlenej ignorant … Nebo alespoň ve škole se tak chová. Když jsme spolu byli sami, bylo to moc fajn. Ale toto všechno skončilo, ale nemuselo… Kdybych neposlechla svoje přátele, mohla bych být s ním. Měla jsem na výběr, buď on a nebo moji kamarádi… Já si vybrala kamarády. Ale oni si vůbec neuvědomují, jak velkou oběď jsem pro ně obětovala. Nikdo! Celé noci pro něj probrečím. Já netuším jak dál… Možná se on kvůli mně takhle ani netrápí… Nedokážu si přestavit svého ex s jinou. Tato představa strašně bolí …To všechno co dříve říkal mně bude jiné. A také mně napadá otázky: miloval mně vůbec? Cítil se semnou alespoň jednou za ty 4 měsíce co jsme spolu, hezky? A nebo se jen přetvařoval?Proč nemůže z mýho života zmizet tak rychle a tiše jak se v něm objevil?? Jak mám žít dál? Žít či nežít?