Stvůry

Poslední paprsek slunce zapadl za obzor.
Z temných stínů stvůry se noří.
Rdousí kolemjdoucí, kteří utéci nestihli.
Baží po živém ohni, co koluje v nás.
Šíří strach.
Jediný výdech, jediný zvuk může být poslední.
Uslyší nás?
Nevím, tak utiš svůj hlas.
Zase odejdou do stínů odkud jsou.
Jen co slunce vyjde na obzor.
Však ještě chvíli utiš srdce tlukot.
Neb jinak přijdou sem.
To nechceš, tak ukryjme se v zem.
Ne, zaslechli šepot náš.
Oni vědí, že je znáš.
Krůpěje potu z čela stékají.
K zemi s hlukem padají.
Potlač v sobě strach svůj.
Buď běž nebo stůj.
Už není čas.
Jdou si pro nás.
Pro naši krev, na kterou čekali.
Není světel jenž by stíny zahnali.
Zbytečné skladat je rýmy.
Temnota brány otvírá nám.
Ke ztraceným duším, které znám.