Má lásko..

Už zase stojím na kraji skály a dívám se pod sebe.. Stojím přesně v místech kde se před rokem zabil můj přítel, stojím a dívám se dolů.. Stojím a přemýšlím proč to udělal, co ho k tomu donutilo, a přitom se dívám na již dávno deštěm smyté stopy jeho krve.. Již nikdy mu nepovím jak moc ho miluji, jak moc po něm toužím, že je má největší láska.. Sedám si a vzpomínám s jehou fotkou v ruce. "Tomášku můj, proč jsi mi to jenom udělal? Vím, že to bylo těžký ale to se dalo zvládnout." Tohle bylo naše místo, jeden skalní výstupek nad nádherným Labským údolím. Tady jsme se poprvé i naposledy milovali a ted se dívám na Tvůj pomníček a slzy mi tečou po tvářích. Pomalu vstávám a přemýšlím jestli má život smysl. "Ještě měsíc po Tvojí smrti jsem doufala, že jsem těhotná. Oba jsme chtěli miminko. Alespoň něco by mi po Tobě zbylo, má lásko. Nikdo nedokázal pochopit můj smutek, všichni mi říkali že to přebolí, ale já to nedokážu. nechci na Tebe zapomenout, chci žít s tebou a milovat se. Vidíš a přesto jsem jednou jedinkrát uklouzla. Jsem ve druhém měsíci, ale ne s Tebou!!" Pomalu se otáčím a odcházím. Ještě jednou se otáčím a dívám se na Tvou fotku.. Tak moc se mi stýská... Teď, teď to musím udělat... Běžím, utákám proti srázu a s výkřikem "Miluji tě!!" padám dolů..
Už jenom z vrchu slyším protáhlé nééé a když se po dopadu ještě naposled podívám vzhůru vidím tvého nejlepšího kamaráda, otce mého dítětě.. Nechci z té krásy okolo mě nic vidět, zavírám oči.. pomalu ze mě uniká život ale já nelituji, chci zemřít... "miluji Tě Tome!!!"