Střepy štěstí

Podal ji sklenici vína. Upustila ji. Sklenice se roztříštila o chladné dlaždice.

„ Střepy přinášejí štěstí“ zavtipkoval, aby ulehčil situaci.

Smutně na něj pohlédla. Kdyby, pomyslila si.

„Jdu si lehnout“ a odešla.

Posadil se do velkého koženého křesla. Vypil naráz celou sklenici vína a rozbrečel se jako malé dítě. Pocit viny mu zabraňoval jít do své postele, vedle své ženy. Ustlal si tedy v obývacím pokoji.

Seděla u toaletního stolku. Koukala na svůj ztrápený obličej. Řasenka se jí rozmazala. Vlasy ztratili svůj objem. Sundala si snubní prstýnek, uložila ho do sametové krabičky a vložila do posledního šuplete. Oblékla si noční košili a ulehla do postele. Nemohla spát. Koukala na hodiny … 3:02(hod.)

Seděl na rozkládacím gauči. Oči měl celé zarudlé. Sundal si snubní prstýnek. Uložil ho do zásuvky s ostatními cennostmi. Lehl si. Nemohl usnout. Koukal na hodiny … 3:02(hod.) Zvedl se. Ze skříně si vzal své nejnutnější věci. Úhledně si je balil do cestovního kufru.

Myšlenky ji nedaly usnout. Vstala. Vzala si béžový župan a sešla bosa po schodech, do obývacího pokoje. Uviděla ho, jak si balí věci. Zadívala se na jeho smutný obličej. Přistoupila k němu. Vzala ho za ruku.

Uviděl ji stát jen v noční košili, županu. Byla bosa. Nevěděla, co má říct. Přistoupila k němu a vzala ho za ruku. Byla hebká.

„Doufejme, že ty střepy opravdu přinášejí štěstí“ zašeptala mu do ucha.




Verze 2. Seděl na rozkládacím gauči. Oči měl celé zarudlé. Sundal si snubní prstýnek. Uložil ho do zásuvky s ostatními cennostmi. Lehl si. Nemohl usnout. Koukal na hodiny … 3:02(hod.) Zvedl se. Ze skříně si vzal své nejnutnější věci. Sklidil gauč, zhasnul v celém baráku a tiše za sebou zavřel domovní dveře.