Padla kosa na kámen

Sedím na kraji lesa pod mým oblíbeným stromem. Přímo přede mnou proudí menší potok. Dívám se na vodu, jak si klidně teče, a z dáli poslouchám zvuky datla. Nevím proč, ale mám to místo ráda. I když je od mého domu trochu více vzdálené. A i přesto jsem tam každou volnou chvíli. V levé ruce třímám blok, v pravé pero a píšu. Většinou ale o nesmyslech. Mně totiž nedává smysl vůbec nic. Jenže dnes jsem psala velkou slohovou práci do školy.
Ale na chvíli blok odkládám a dívám se hluboko mezi stromy. Vzpomínám na příběh, co mi nedávno vyprávěl můj nejlepší kamarád Maty. Odehrával se přímo tady v lese, kousek od místa, kde právě sedím. "Chodíval sem velmi často pytlák, a to i přes všechna nařízení a opatření. Lidé si s ním již nevěděli rady, tak měl myslivec povolené pytláka postřelit, aby ho mohli konečně dopadnout. Myslivec ležel schovaný v křoví. Mířil na pytláka a vystřelil. Jenže se strefil přímo do hlavy. Myslivec jej zabil. Od té doby se pytlák vrací každou noc na to místo a bloudí po lese. Dnes je zhruba na tom místě posed." "Brrrr" běhá mi mráz po zádech jen při vzpomínce na pytláka. "Ještě že je bílý den a svítí slunce," říkám si pro sebe. I když musím přiznat, že už se začíná stmívat. V tu chvíli mi zvoní mobil. Volá máma. "Ano mami, už jdu," vychrlím ze sebe rychle a spěchám domů.
Je už pozdě večer, všude tma, chystám si věci do školy. Hledám svůj blok se slohovou prací, jenže jej nikde nemohu najít. Po chvíli mě napadá, jestli
neleží stále u stromu v lese. Ve všem tom spěchu jsem na něj zapomněla. Musím se pro něj vrátit. Píšu proto Matymu co a jak, a že se za chvíli sejdeme u mostu. Jakmile dorazím na místo, Maty nikde. Tak jdu sama. Na cestu si svítím jen mobilem. Abych už mohla být brzy doma, tak utíkám. Kupodivu cestou ani jednou nezakopnu, což je u mě úspěch. Zastavuju se teprve až u stromu. Blok tam naštěstí stále leží. Hhned ho uchopím a chci se s ním v klidu vrátit. Jenže vtom mi někdo pokládá ruku na rameno. Po zádech mi přeběhl studený mráz, svírá se mi žaludek, mám strach. Bojím se vůbec pohnout. Ten někdo takovým tichým, chladným, temným, ale přesto klidným hlasem řekne: "Neboj se, jen se uvolni.." a začíná mě osahávat. V ten okamžik mi dochází, co bude následovat.. Teď nevím, jestli naštěstí nebo bohužel, ale zpoza mírně vzdáleného stromu se vynořuje další velice temná postava. "Paráda, teď jsou na mě dva. Není tu ještě někdo třetí..?" říkám si v duchu. Ale pomalu mi dochází, že ti dva k sobě nepatří. Ale co tam tedy dělá? Když v tom temná postava zpoza stromu promlouvá: "Čekal jsem, kdy se tady zase objevíš. Konečně nastala má chvíle a můžu se pomstít!" Vytáhne pistoli a střílí muže do hlavy. Já mezitím naštěstí stihla uskočit za strom. Muž se však okamžitě kácí k zemi. Vidím, že má na sobě klobouk. Připomíná mi ten, co nosí myslivci. Ale v záři hvězd poznávám, že tohle myslivecký klobouk rozhodně není. Ohlížím se ještě ke stromu, kde stála temná postava. Teď už tam však nikdo není. Klepou se mi ruce, kolena, mám hrůzu v očích. Slyším další praskání větví. Mám takový strach, že už ani nemám odvahu se ohlédnout. "Jsi v pořádku?" Až teď se odvažuju otočit. Je to Maty. Padá mi kámen ze srdce. "Ani ne." Odpovídám. "A jak dlouho jsi tady?" "Dost na to, abych viděl vše. Té sms jsem si všiml až později, promiň mi to." "Nemáš se za co omlouvat, děkuji, že jsi přišel. Mohu tě alespoň o něco poprosit?" "O cokoliv, to přece víš!" "Pojďme pryč z tohoto lesa!" Prosím Matyho. Celou dlouhou polní cestu jdeme mlčky. Teprve až u mostu se zastavujeme. "Myslíš, že ta temná postava, která střílela, by mohla být ten pytlák, jak jsi mi o něm nedávno vyprávěl? Vím, že to zní asi dost šíleně, ale když se nad tím zamyslíš, tak to do sebe zapadá." Ptám se. "Víš, abych řekl pravdu, tak mě to napadlo už v lese. Nejspíš si myslel, že je to myslivec, jenž ho zabil, a tak se chtěl pomstít." "Ale tohle myslivec nebyl, i když ten klobouk zmást mohl. Jenže kdo to potom byl?" Maty odpovídá: "Ještě než jsi mi napsala, díval jsem se na zprávy. Říkali že v našem kraji se potuluje úchyl nosící kloubouk. Ale ještě se jej nepodařilo dopadnout. Jeho obětí už však bylo více než dost. Je tedy velice pravděpodobné, že to byl on." "Všechno se nám jednou vrátí, ať už v jakékoli podobě. V tomto případě se mi vrátilo to, že jsem byla zapomnětlivá, strašně nedočkavá a bez rozmyslů jsem se vracela ihned pro blok. Úchyl doplatil na své činy smrtí. A pytlák? Ten už na své činy odpykal. Teď se mu však vrátily jen jeho zlé úmysly. Nepomstil se. Ale zase na druhou stranu zprovodil ze světa člověka, který si nezasloužil žít."
Právě se probouzím. Opřená zády o strom, na mém oblíbeném místě v lese. Kolem pomalu začínala padat tma...