Ticho v hlavě

Otevřel jsem balkónové dveře a vstoupil do té zimy. Při každém výdechu mi od pusy stoupala pára a mlžila mi pohled kupředu… zabouchl jsem za sebou.
Přistoupil jsem k zábradlí a zahleděl se do tmy, rozprostírající se ještě daleko přede mnou.
V hlavě jsem si přehrával melodii písničky, kterou jsem poslouchal celé odpoledne. Sledoval jsem jedoucí auta po nedaleké silnici, partičky mladých lidí, potácejících se z hospod, sem tam projíždějící vlak po kolejích pár metrů před naším domem.
Zavřel jsem oči a zaposlouchal se do ticha. Chladný vánek mě studil na tváři. Pozvedl jsem dlaň, otevřel oči a zadíval se na černou oblohu. Mraky měnily svůj tvar a já se snažil v nich něco poznat.
Pozvedl jsem i druhou dlaň a ten vánek jako kdyby jen čekal na toto znamení.
Okamžitě se změnil na obrovský vítr, který mě bil do tváře a ohýbal větve stromů. V kalužích tvořil vlnky a vířil prach se spadaným listím.
Na pažích mi vyrazila husí kůže.
I přes to všechno jsem se usmál…