Horká vana

A je to tu. Nadešel den, který už dlouho hlásil svůj příchod. Není nijak zvláštní a přece pro mě znamená mnoho. Mnohem víc než pro kohokoli jiného. Dnešek je ideální. Dnešek je pro mě ideální. Vše je připraveno. Vše je nachystáno a teď již stačí pouze sebrat odvahu. Ale kde ji mám vzít? Nikdy jsem nebyla příliš odvážná. A přece se mi to zdá jednoduché. Jen chvilka odvahy zpečetí můj osud. Pár vteřin odhodlání a pak už nebude cesty zpět! Chci to? Opravdu to chci? Nevím. Teď najednou nevím! Přemýšlím... Nad přáteli, nad rodinou, nad svým životem. Ano, už vím proč jsem dnes tady. Vzpomínám na všechny ty důvody proč jsem se tak rozhodla. Vždyť už jsem v půli cesty, teď nemůžu říct ne - jdu od toho. Nesmím... Plánovala jsem to přece už dlouho. Dnešek je ten správný den. Dnes nadešla ta chvíle. Sotva se můžu rozhodnout jinak.
Dopis už je napsán. Neuronila jsem nad ním jedinou slzu. Vždyť není proč plakat. Je to jenom rozloučení. Neloučím se navždy. Brzy se opět shledáme. Třeba to pak bude lepší. Možná to bude horší, ale shledáme se. Kdo ví jaké to bude. Já jenom vím, že se opět shledáme, jsem si tím jistá. Tak nač plakat. A stejně cítím jak mi po tváři stéká horká slza. Pak opustila moji tvář a ve své nekonečné hořkosti spadla do sklenice s vínem. Její hořká chuť se spojí se sladce opojnou trpkostí vína. Je to dokonalé.
Pomalu si lehám do vany plné horké vody a do dlaně mi jako sněhové vločky padají růžové pilulky. Zlehka je polykám a zapíjím tím hořko-trpkým vínem. Připomíná mi to život. Bezbřehá otupělost a nezíjem všech lidí kolem a trpká chuť života v osamění. Takový byl můj život. Takový byl můj život a taková bude i má smrt.
Pilulky vytřídala žiletka. Leskne se mi na dlani. Tiše si leží v mé klidné dlani. V mých prstech se nebezpečně zablýskne. A pak. Pak... Poslední doušek vína. A to se mísí v horké vodě s mou vlastní krví. Jak je krásná a uklidňující. Pomalu vytéká z mých žil. Potichu opouští mé tělo. Opouští mě! A s krví mě opouští i všechny mé starosti a problémy. Je to jako cesta na vytouženou dovolenou. Oknem se skrz mraky prodralo pár slunečních paprsků. Moje poslední. Šimrají mě po tváři. A já... Já pomalu a s klidem v duši usínám. Propadám se hlouběji a hlouběji a hlouběji...