Proroctví upírů 3

Zavedl ji do pokoje, kde na stole byla večeře s pohárem vína.

"Bude ti to stačit?" zeptal se ještě Alexandr a chystal se odejít. "Ano, děkuji," řekla rozpačitě Isabel. Alexandr se zase lehce a ladně uklonil a pomalu vyšel z Isabelina pokoje. Počkala, až zmizí v chodbě a poté tiše zavřela dveře. Lehla si na postel a dívala se do nebes. Tvář měla klidnou a bez známky citu. Ale po tváři ji stékaly slzy. Ale chtě nechtě asi po třiceti minutách usnula. Kolem půlnoci se tiše otevřely dveře do jejího pokoje. Postava, zahalená v černém plášti, tiše došla k její posteli. Bylo vidět obrys dýky, co postava držela v ruce. Poté se postava sklonila nad Isabel a chladnou dýku ji přiložila na krk. V ten moment se rozletěli dveře a do pokoje vstoupil Alexandr. "Isabel, pozor!" vykřikl Alexandr a strhl ruku neznámé postavy. Isabel ležela a nebyla schopna žádného pohybu. "Williame …co ty tu?" sykl Alexandr přes zuby. A ještě více mu zmáčkl zápěstí, čímž Williama donutil dýku upustit na zem.
Isabel seděla na židli u stolu a popíjela po malých doušcích víno. Alexandr stál opřený o zeď u svázaného Williama . "Isabel, jsi v pořádku?" přerušil ticho Alexandrův starostlivý hlas. Isabel se podívala na Alexandra a poté její pohled sklouzl na svázaného Williama. "Kdo to je?" zeptala se Isabel, aniž by skrývala obavy v hlase. Alexandr se nadechl "Upír, který zradil a byl vyhnán …" Alexandr se odmlčel. "On může za to, jak jsme …odpusť, Isabel, nechtěli jsme tě ohrozit … nevěděli jsme, že se vrátil." Alexandr se na ni omluvně podíval. Isabel dopila pohár a chystala se nalít si další. Vtom se venku ozval výkřik a William se začal smát. Isabel vyklouzl pohár z ruky a rozbil se o zem. Prudce vstala a šla blíž k Alexandrovy. "Živí se odsud nedostanete!" spustí na ně William a zase se škodolibě zasměje. Isabel dojde k Alexandrovi a napřímí se, hlavu má ve výší jeho ramen a lehce se o něj opřela. Hned, jak si uvědomila co dělá, se od něj odtáhla a omluvně pohlédla do země "Promiň já…," Isabel se lehce zakoktá… Alexandr se zase podívá na Williama. Isabel uvolní dýky, co má u pasu, tak, aby šly co nejrychleji vytáhnout zpoza opasku. "To nebude potřeba, Isabel …stačí, když tě uvidí. I když zradili, stále tě musí poslouchat a musí mít k tobě úctu." Isabel se na Alexandra zmateně podívá: "Mě?" Alexandr ji pokynul, aby si zase sedla, Isabel ho poslechla.
Po chvíli se ve dveřích objevil první upír. Zahalen do černého a přes obličej měl kápi, tudíž mu do něj nebylo vidět. Jeho pohled první směřoval k Alexandrovy, který se díval na Isabel. Jakmile ji spatřil, zůstal stát jako opařený. V momentě padl na kolena: "Paní…Odpusťte, já… já nevěděl jsem…" řekl s úctou a strachem v hlase. Jakmile se za ním objevili další, taky hned padli na kolena. Isabel byla velice zmatená a Alexandr se jen usmíval. "Mrcho malá ..," zasyčel William přes zaťaté zuby. Ale ihned na to dostal pořádnou ťafku od Alexandra. William jen vyplivl na zem trochu krve a další nadávku radši spolknul. Isabel pomalu vstala a šla pomalým krokem k upírům, jenž klečeli na zemi a ani se neopovážili Isabel podívat do očí.. Isabel nevěděla, co dělat, a uvažovala, proč k ní chovají takovou úctu, když je pouhý člověk. "Nejsi…!" Prohlásil Alexandr, jako by jí četl myšlenky. Isabel se na něj prudce a vyděšeně podívala. "Nejsi pouhý člověk," zopakoval Alexandr. Isabel se nikdy necítila tak vyděšená. Na okamžik se jí zdálo, že omdlí. Ale Alexandr byl ihned u ní a už ji držel v náručí, aby nespadla na zem. Nebylo jí to vůbec nepříjemné, ba naopak, bylo jí to velmi příjemné. Voněl ani ne sladce a ani ne hořce.V životě necítila krásnější vůni. Na tváři se jí objevil slabý usměv. Alexandr jí něco pošeptal. Nikdo kromě Isabel to nemohl slyšet. Alexandr zase Isabel postavil na nohy a postavil se vedle Williama. "Snad ses nezamiloval, Alexandře, ty, takový protivník bez citů," řekl William a chladně se rozesmál. Alexandr po něm jen hodil vražedný pohled.